Váza je zvláštní věc. Většinou si jí všimnete, až když v ní něco je: květiny, větvičky nebo – pokud jste staromilec – třeba paví pera. Sama o sobě působí nenápadně, skoro samozřejmě. A přitom patří k nejstarším a nejvytrvalejším tvarům, které člověk kdy vytvořil.
Právě téhle na první pohled obyčejné věci se věnuje nová výstava Váza. Symbol kultury a života, kterou pořádá Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Sleduje dutý fenomén napříč tisíciletími – od pravěkých nádob až po současný design. Ukazuje vázu jako formu, která se sice neustále proměňuje, ale zároveň zůstává pozoruhodně stejná.
Pořád se tu vrací pár motivů. Jedním z nich je vztah k přírodě – od napodobování organických tvarů až po dekor inspirovaný rostlinami. Vedle toho stojí druhý extrém: geometrie. Další linka vede přes lidské tělo. Váza ho po staletí připomíná – jako schránku, torzo, křehký i pevný obal. Není náhoda, že dlouho patřila k rituálům: od pravěkých uren po pamětní předměty, které připomínají konečnost života a postupně se přesunuly z obřadů do interiérů.
Jen u symboliky ale výstava nezůstává. Ukazuje i to, jak váza vstupuje do prostoru – třeba v architektuře, kde nefunguje jen jako ornament, ale jako samostatný objekt. Monumentální zahradní nádoby nebo výrazné interiérové vázy tu působí jako solitéry, které určují charakter místa. A nechybí ani moment, kdy se její tvar vrací do hry díky archeologii: objevy v Pompejích a Herculaneu v 18. století znovu probudily zájem o antické formy a jejich napodobování v architektuře i dekorativním umění.
Vedle historických kusů ukazuje výstava i to, co se s tímto archetypem děje dnes. Současní designéři a umělci ho rozkládají, deformují nebo posouvají jinam – někdy tak, že váza přestává být vázou v tradičním smyslu slova. Její roli přebírají jiné nádoby, od džbánů po konvice, nebo objekty, které si z ní berou jen tvar a symboliku.
Celý výběr stojí na muzejních sbírkách – od skla přes keramiku a porcelán až po kov – a propojuje anonymní historické předměty s výrobky významných skláren i současným designem. Doplněn je o grafiku, fotografii a další práce na pomezí volného a užitého umění, stejně jako o zápůjčky z velkých institucí a soukromých sbírek.
