Finn se producíroval nahý před naším washingtonským domem a ani prosby, ani úplatky, kterými jsem se ho snažila nalákat zpátky, nezabíraly. A použít násilí vůči dvouletému člověku, který si lebedí pod větvemi staletého dubu? Jen proto, že mám strach, že pobouříme puritánské sousedstvo?
"Já bych policii zatím nevolala," ozvalo se z protějšího chodníku. "Bydlí tam rodina z Evropy," dodala informátorka ve snaze uklidnit občanku pobouřenou drobnými obnaženými údy. Američané mají s nahotou dětí problém.
Když tedy v newyorské Neue Galerii uspořádali výstavu Egona Schieleho, byla jsem zvědavá na reakce návštěvníků. I jeho krajinky a zátiší jsou pozoruhodné, ale výběr děl, kterými kurátor zaplavil sál, nejsou to, čím hladce vyholený rebel z Vídně fascinuje ještě v 21. století. "Tohle není Schiele," vybuchla jsem v posledním sále a cítila se podvedená.
"Tohle je Schiele," strčila jsem pod nos americkému malíři Fedelemu katalog pokrytý portréty, o nichž Josef Kroutvor píše, že i ty "nejlascivnější pozice jsou prostoupeny poezií". New York Times věnovaly výstavě rozsáhlou recenzi, ve které označily Schieleho tvorbu mimo jiné za pornografickou a jeho pole zájmů za perverzně omezené, protože "Schiele coby umělec byl nejvíc ve svém živlu, když provokativně zkoumal své vlastní tělo nebo těla mladých žen". Zároveň ale napsaly, že americká výstava byla zklamáním, neboť ono "psychologicky nejzajímavější a nejprovokativnější" z díla rakousko-uherského šviháka tam bylo zastoupeno minimálně.
Našla jsem několik feministických kritik Schieleho. Jsou vesměs psané mladými ženami, jež skoro nepříjemně překvapilo, jak moc se jim Schieleho "provokativní" obrazy líbí. Feministky v souvislosti s hezkým Egonem slovo pornografie nepoužívají. Ostatně každou zvídavou školačku rozcapenou před zrcadlem zaskočí, že její odraz oproti očekávání není ani za mák oplzlý či vulgární, ale nepochopitelně líbezný, něžný, přirozený.
Jak je možné, že po sto letech přebujelých sexem a pornografií Egon Schiele pořád ještě provokuje a přitahuje? Kromě geniální kompozice a silných barev za to mohou hlavně výrazy ve tvářích zobrazovaných. Nemyslím, že pornografie, ale spíše syrovost Schieleho pláten vysvětluje, proč je tak aktuální. On ve svých nejsilnějších obrazech cosi objevil, vyhmátl.
Celý článek si přečtěte v nejnovějším vydání magazínu Esprit Lidových novin
