Vzpomínáte na ty scény v Kill Bill, kde jste si říkali, jak je tohle možné vůbec natočit? Nebo na vizuální chaos ve snímku Takoví normální zabijáci? Nebo na tu chladnou krásu Letce? A to nemluvíme o Djangovi, Osmi hrozných nebo třeba Tenkrát v Hollywoodu. Za tím vším stojí jeden člověk. Robert Richardson. Kameraman, jehož jméno znají všichni filmoví profesionálové a skoro nikdo z nás ostatních.
Na jubilejním 60. ročníku Karlovarského filmového festivalu si převezme Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. A spolu s českou režisérkou Janou Hojdovou uvede dokumentární portrét Robert Richardson: The White Devil.
Tři Oscary a sedm nominací
Richardson je jedním z mála žijících kameramanů, kteří Oscara za nejlepší kameru vyhráli třikrát. Prvního Oscara získal v roce 1991 za film JFK. V roce 2004 pak za film Letec od režiséra Martina Scorseseho, třetí sošku si odnesl v roce 2011 za film Hugo a jeho velký objev. K tomu si připočtěte dalších sedm nominací.
Anthony Bourdain dostane svůj film: Kdo si zahraje slavného šéfkuchaře? |
Oliver Stone, Martin Scorsese, Quentin Tarantino
Richardson je kameraman, jehož kariéra se pojí se jmény režisérů, kteří definovali moderní Hollywood.
S Oliverem Stoneem začal pracovat v polovině osmdesátých let. Četa, Wall Street, Narozen 4. července, JFK, Takoví normální zabijáci. Každý z těchto filmů nese jeho rukopis. Dokumentární autenticita kombinovaná s výpravnou filmovou obrazností. Světlo, které nepůsobí jako světlo, ale jako nálada.
S Martinem Scorsesem pak přišly filmy jako Casino, Prokletý ostrov nebo Letec. A od roku 2003 je jeho jméno neoddělitelně spojeno s Quentinem Tarantinem. Kill Bill 1 a 2, Hanebný pancharti, Nespoutaný Django, Osm hrozných a Tenkrát v Hollywoodu.
Richardson pomohl vytvořit vizuální jazyk filmů s Leonardem DiCapriem, Robertem De Nirem, Bradem Pittem, Umou Thurman nebo Margot Robbie. A přesto ho většina diváků vůbec nezná.
Kameraman Robert Richardson a režisér Quentin Tarantino
Proč o něm nikdo neví
Richardson se totiž o svém soukromí nikdy příliš nesvěřoval. Celý život ho zajímala práce, ne publicita. Nechodil na červené koberce, nedával rozhovory o svém životě a nehledal pozornost mimo stříbrné plátno. Kameru považoval za nástroj vyprávění, ne za vstupenku ke slávě.
A právě proto je jeho příběh tak fascinující. Čtyři desetiletí v centru hollywoodské kinematografie, spolupráce s největšími režiséry světa, tři ceny Oscar, a přesto prakticky žádná veřejná stopa mimo samotné filmy.
Dokument, který to mění
Příběh vzniku dokumentu Robert Richardson: The White Devil je sám o sobě trochu filmový. Jana Hojdová, tehdy studentka kamery na pražské FAMU, mu napsala e-mail, protože od něj chtěla pár odpovědí pro svou diplomovou práci. Odpověděl jí osobně. Řekl jí, ať za ním přiletí do L.A.
Ze studentského cvičení se postupně stalo tvůrčí partnerství a osobní přátelství. A nakonec celovečerní dokumentární portrét, jehož světová premiéra proběhne právě na KVIFF.
