Televizní spoty, v nichž v divokém reji křepčí tu masové konzervy, tu ovocné džusy; plakáty propagující „tekutou zeleninu“ v lahvi, protože ta skutečná není k dostání; „poetický“ inzerát s rodinkou u vánočního stromku, na jehož pozadí zařezává pilný dělník u stroje; výlohy, ve kterých papírové hlavy soudruhů sousedí s krabicemi keksů a plechovkami s hráškem; vývěsky cestovních kanceláří lákající „za hranice všedních dnů“, když není kam cestovat.
Tak vypadala reklama v Československu od bolševického uzmutí moci do sametové revoluce. Až do loňska neexistoval o marketingových léčkách chystaných na socialistického občana ucelenější přehled. Situaci změnila výpravná publikace Spotřební imaginace státního socialismu: Reklama v Československu 1948–1989, kterou vloni vydalo nakladatelství Akropolis Národního muzea.
Odpovídá na spoustu otázek, jež se při zaslechnutí spojení reklama–socialismus derou na jazyk: k čemu byla reklama ve státě s centrálním plánováním, kde byla konkurence sprosté slovo? Co znamenala pro stalinismus a co pro Husáka? Proč do ní soudruzi s oblibou motali báje, folklor nebo pohádky? A proč v ní, probůh, namísto reálných lidí tak často vystupovaly animované postavičky?
