Dokázal vyhmátnout náladu míst nabitých emocemi, ať už to byly ústavy, nemocnice, či hřbitovy. Jeho dokumentární fotografie jsou však jen malou částí rozmanité tvorby, jíž se proslavil. Pavel Jasanský (1938–2021), promovaný geolog, původně pracoval v podniku zahraničního obchodu Strojexport. Na konci 50. let podlehl své vášni pro fotografii a získával první zkušenosti focením mladých hudebníků. Později se podílel na designu řady gramodesek nebo plakátů, je též autorem dobových vizuálů pro Poetickou vinárnu Viola, Balet Praha nebo Divadlo Na Zábradlí.
Přestože se Pavel Jasanský stal vyhledávaným fotografem hudebních hvězd, opustil tento svět s výrokem: „Omluvil jsem se Supraphonu a dělal jsem si jen svoje.“ Umělecká citlivost ho pak v sedmdesátých letech zavála ke zmíněné dokumentární tvorbě. I z té ale udělal razantní krok stranou. Začal tvořit imaginativní světy plné absurdity a nadsázky.
Paradoxně se v jeho pracích neobjevovaly živé osoby – soustředil se na spojování různých obrazů, plakátů a atrap, a tak vznikaly až halucinogenní výjevy. Pavel Vančát, kurátor výstavy v Domě fotografie Galerie hlavního města Prahy, která Pavlu Jasanskému věnovala retrospektivní výstavu (trvá až do konce srpna), shrnul tuto část jeho tvorby jako „uhrančivou vizi společnosti na vrcholu i na počátku pádu“. Vzpomínka na civilizaci, jež „opustila samu sebe ve prospěch iluze“, kupodivu rezonuje v divákovi dodnes.
V 80. letech se Pavel Jasanský věnoval multimediálním dílům a stal se průkopníkem českého videoartu. Zaujala zejména jeho „videosocha“ Divák z roku 1989. Jde o monstrózní instalaci, v níž umělec spojuje fotoplátno s tušovou domalbou. Socha sedící osoby má namísto hlavy televizi, na jejíž obrazovce se odehrávají výjevy z pláten Pavla Jasanského. Závěrečnou kapitolu fotografovy práce představuje projekt s názvem Podepsané fotky (1965–2015). Jde o obsáhlé album jeho rodiny, přátel, kolegů i světových celebrit.
