Mahde Hasan
Dva lidé ve zběsile pulzující, tíživé metropoli – rozdílné osudy, stejný pocit osamělosti a společná snaha dát svému životu smysl. Emmu a Hasana spojuje fascinace pískem, jehož kaskády městem protékají. Film režiséra Mahdeho Hasana, který do Varů dorazil z bangladéšské Dháky, patří k těm, již rozpoltí publikum. Milovníci klasické struktury nemusejí mít trpělivost, ale ti, jimž nevadí dozvídat se příběh obrazem, náznaky a minimem dialogů, budou zasaženi.
Barvy, světlo a neuvěřitelné kompozice jednotlivých záběrů jsou strhující. Písečné město svou zvláštní melancholií, nejednoznačností a celkovou jinakostí trochu připomíná některé filmy Davida Lynche.
Písečné město
Emma (Victoria Chakma) se potýká se skrytou nenávistí svých kolegů. Síly sbírá doma, žije ve společnosti dvou koček a sní o tom, že se přestěhuje do zahraničí za sestrou a jejím manželem. Svým mazlíčkům nosí večer písek jako stelivo – dokud v kočičím záchodku nenajde uříznutý prst s karmínově nalakovaným nehtem. Co by jiného šokovalo, Emmu jen zaskočí – a nakonec si s prstem vytvoří zvláštní citové pouto.
Hasan (Mostafa Monwar) pracuje v továrně na čištění písku, jeho matka je hospitalizovaná v psychiatrické léčebně a jeho společníky jsou jen králík a pár povrchních přátel. Písek z práce potají odnáší, aby si doma vyráběl sklo, a sní o vlastní sklárně. Jeho nadšení však pomalu vyhasíná a vede k psychickému zhroucení.
Písečné město
Režisér Mahde Hasan začal shánět finance na svůj film už v roce 2018 – v jeho rodné zemi je těžké získat podporu pro takové projekty. „Lidé chtějí určitý žánr – to není ani špatně, ani dobře. Jen když se nevejdete do škatulky, máte to prostě složitější,“ usmívá se režisér. Tvrdohlavost, s jakou se držel své vize, se mu vyplatila. Pomohly fondy ze Švýcarska i Francie a film se vešel do poměrně skromného rozpočtu.
„Chtěl jsem tímto snímkem zkoumat formu jako médium. Mám pocit, že se to dnes už moc nedělá. Před patnácti dvaceti lety jsem ve filmu viděl spoustu formalistických přístupů – nevím, proč jich ubývá.“
Sedm let se chystal ztvárnit téma osamělosti v moderním městě – to je aktuální všude na světě. „Lidé, stejně jako hrdinové mého příběhu, se zoufale chtějí spojit, ale nemohou. Chtěl jsem, aby se Emma a Hasan mohli aspoň na dálku propojit něčím osobním – třeba tím, že on najde její telefon a ona jeho králíka.“ Na osamělost má Hasan jeden lék: „Lékem je láska. Nejen ta v tradičním smyslu, ale láska, která je všude kolem nás.“
Snímkem Písečné město Mahde Hasan zachytil to, v čem tkví lidský život – obyčejnost. Ztvárnil lidské soukromí a okamžiky, kdy se nic zásadního neděje, přesto divák cítí, že se účastní něčeho velmi intimního.
