Člověk dnes otevře telefon a během několika minut projede válku, reklamu na tenisky, politický skandál, mrtvou celebritu i video vydry mazlící se s plyšákem.
Výstava Hit By News v Centru současného umění DOX se dívá právě na tento absurdní stav permanentního bombardování obrazy a zprávami – a ukazuje, jak tento mediální chaos vlastně vznikl.
Ještě v 19. století byly noviny a časopisy luxusním zbožím pro bohaté intelektuály. Jenže netrvalo dlouho a rozjela se informační lavina, která postupně změnila moderní svět. Před sto lety už byla Evropa zaplavená levnými novinami, reklamami a titulky a lidé poprvé zažili pocit, že svět běží rychleji, než ho stíhají vstřebat. Na novou mediální džungli reagovali okamžitě i umělci – od dadaistů vysmívajících se propagandě přes pop-art fascinovaný reklamou až po současné umění připomínající nekonečný doomscrolling.
Výstava představuje výběr ze sbírky Annette a Petera Nobelových, kteří od 80. let shromažďují „press art“: umění pracující s novinami, reklamou, propagandou a masmédii. Ve více než dvou stech dílech se tu potkávají jména jako Andy Warhol, který proměnil celebrity a reklamu v nový druh moderního umění, Barbara Kruger, pracující s agresivní estetikou sloganů a reklamních hesel, nebo Gerhard Richter, jenž dlouhodobě zkoumá vztah fotografie, paměti a reality.
Nechybí ani Hen-ri Cartier-Bresson, připomínající dobu, kdy fotografie ještě působila jako magické okno do světa, nebo Jiří Kolář, který ve svých kolážích rozřezával noviny a texty na fragmenty, jako by předjímal dnešní informační šum.
Výstava v Centru současného umění DOX ukazuje, jak média proměnila svět
Manželé Nobelovi začali tato díla sbírat v době, kdy Peter Nobel působil jako právník ve významném švýcarském vydavatelství a později se stal správcem literární pozůstalosti Friedricha Dürrenmatta. Dnes jejich kolekce čítá přes dva tisíce děl mapujících vztah umění a médií.
Výstava zároveň připomíná, že média už dávno nejsou jen prostředníkem informací, ale sama vytvářejí vlastní realitu – svět složený z titulků, sloganů, televizních obrazů a fotografií, které se nekonečně opakují.
Možná nejzvláštnější je ale pocit, jaký dnes celá výstava vyvolává. Díla pracující s novinovým papírem a vystříhanými titulky najednou připomínají téměř melancholickou vzpomínku na dobu, kdy člověka informace ještě nepronásledovaly v kapse čtyřiadvacet hodin denně.
