Soukromého obřadu se účastnili malířův partner Jean-Pierre Gonçalves de Lima a prasynovec Richard Hockney, fotograf, který umělci dělal asistenta a často mu stál modelem. Oba jsou členy správní rady nadace David Hockney Foundation, kterou založil v roce 2008.
Veřejné rozloučení
Ačkoli si Hockney přál intimní obřad, jeho život a dílo si svět připomene v sérii vzpomínkových akcí. Podle malířovy PR agentky se první bohoslužba uskuteční v Londýně na jaře 2027, následovat budou rozloučení v Yorkshiru, Paříži a Los Angeles, tedy v místech, která byla pro Hockneyho životní i tvůrčí mapou zásadní. Velká část děl z umělcovy soukromé sbírky podle jeho vůle poputuje nadacím a veřejným institucím po celém světě, na podporu jeho odkazu.
Muž, který nestál o pocty
Hockneyho odpor k okázalosti nebyl gestem na poslední chvíli. V roce 1990 odmítl povýšení do šlechtického stavu, což později vysvětlil. Podle svých slov nestál o rozruch, cen si nevážil a nejvíc si cenil svých přátel.
Za šest dekád kariéry vytvořil odhadem na 35 000 děl, a to včetně okna královny Alžběty II. ve Westminsterském opatství, kde se pravděpodobně uskuteční londýnské rozloučení. Nadaci věnoval kolem 8 000 prací, jejichž hodnota byla v roce 2024 odhadnuta na více než miliardu liber, což je zhruba 27 miliard korun.
Trh reagoval okamžitě
Hockneyho odchod se promítl i do uměleckého trhu. Na veletrhu Art Basel ve Švýcarsku, který se konal krátce po jeho smrti, dostali kupci jednu z prvních příležitostí pořídit si jeho dílo osobně. Podle deníku The Guardian poptávka po malířových obrazech v 48 hodinách po jeho úmrtí vyskočila o více než 1 200 procent.
Malíř zemřel klidně ve svém domě 11. června ve věku 88 let. K jeho odkazu se tehdy přihlásily i nejvyšší britské autority, a to premiér a dokonce i král Karel III., kteří ocenili jeho okamžitě rozpoznatelný styl a neutuchající invenci.


















