Kde jsou šortky a raketa?
Jakub Menšík, Carlos Alcaraz, Taylor Fritz nebo Alexander Zverev patří k mužům, které jsme zvyklí sledovat hlavně s raketou v ruce. Pár dní před Laver Cupem je ale čekal jiný program. Hráči Team Europe a Team World se sešli v londýnském Old Royal Naval College v Greenwichi, kde nafotili společný módní editorial. Místo šortek a tenisových triček přišly na řadu obleky. Hodně obleků.
Styling dostal na starost dlouholetý kreativní ředitel GQ Jim Moore, který devět hráčů oblékl do kombinací postavených převážně na béžové, krémové, hnědé a šedé. Doplnily je brýle Oliver Peoples. Za fotoaparát se postavil Dan Martensen.
Alcaraz v Louis Vuitton, Cobolli v Brunello Cucinelli
Carlos Alcaraz dostal dvouřadý oblek Louis Vuitton v kamenném odstínu. Pro světovou tenisovou hvězdu šlo zároveň o možnost dostat se do prostředí, které během sezony příliš často nezažívá.
Sám přiznal, že obleky nosí rád a baví ho věnovat oblékání čas. V poslední době se ostatně jeho jméno stále častěji objevuje i mimo sportovní rubriky .
Flavio Cobolli šel ještě o něco dál. Šedý proužkovaný oblek Brunello Cucinelli doplnil zapnutým bílým polo tričkem a před objektivem se podle vlastních slov cítil jako model. V jiném životě by jím prý možná i byl. A ano, u Itala mu to věříme.
Team World sází na BOSS
Na druhé straně focení stáli Taylor Fritz, Learner Tien nebo Rafael Jodar. Poslední dva společně s Fritzem oblékli BOSS, přičemž Tien svůj krémový oblek doplnil jednoduchým světlým tričkem. Právě jeho přístup asi nejlépe vystihuje celou sérii. Chce vypadat dobře, ale pohodlí pro něj zůstává prioritou. U obleku proto hledá hlavně prostor, ve kterém se může normálně hýbat a dýchat.
Soupeři, kteří si rozumějí víc, než se zdá
Pro fotografa Dana Martensena byla nejzajímavější ještě jiná věc. Tenis je většinu roku velmi individuální sport. Hráči cestují se svými týmy, na kurt nastupují sami a člověk vedle sítě je ten, kterého potřebují porazit.
Při společném focení ale Martensen sledoval něco jiného. Když se tenisté ocitli vedle dalších lidí, kteří žijí podobným životem, bylo podle něj znát, že mezi sebou mají specifické pouto. Přirozenost chtěl zachovat i na výsledných fotografiích.
Možná právě proto celé focení působí spíš jako velmi dobře oblečená skupina kamarádů než dvě sestavy, které proti sobě za chvíli nastoupí.
