Na výstavě Retro lampy: Zapomenuté příběhy československého designu můžeme vidět světla od patnácti tvůrců. Která z lamp je vaše srdcovka?
Velmi osobní vztah mám k lampě, které se přezdívá Komisařka od Jána Šucháně. Kdysi jsem si ji vybrala jako vzpomínku na dědu z jeho pozůstalosti a od té doby se se mnou stěhuje. Vůbec nic jsem o ní netušila a až práce na této výstavě mi její příběh přiblížila. Vidím ji teď v úplně jiném světle a víc si jí vážím.
Mě velmi překvapila lampa Napoleon od Jana Votavy. Je tvarově velmi excentrická…
Příběh této lampy vyrešeršovala kurátorka Muzea regionu Valašsko Kamila Valoušková, která se dlouhodobě věnuje odkazu jejího výrobce – firmě Osvětlovací podnik. Je inspirovaná pobytem Jana Votavy ve Francii, konkrétně pak třírohým kloboukem Napoleona Bonaparte. Jan Votava v 80. letech navštívil své příbuzné v emigraci a sám se málem nevrátil zpět do vlasti. „Napoleon“ se vyráběl ve dvou barevných variantách a v limitované edici. Byl velmi oblíbený . Stal se například vítěznou lampou výtvarného bienále ruční výroby skla Zlatá sklářská píšťala 1987.
Který z exponátů je nejvzácnější?
Největší potíže jsem měla se sehnáním lampy OS-S 02/001 od Karla Volfa pro SKLO UNION z roku 1985. Sběratelé se o ni bojí, protože je velmi vzácná a křehká – skleněné tvary dohromady pojí kovové obruče a šroubky. Vizuálně navazuje na jednu z jeho nejslavnějších lamp B1/15610 Prominent, kterou čtyři roky předtím navrhl pro Hotel Praha. Ta však nikdy nebyla v sériové produkci, a tak ji na výstavě neukazujeme.
Potrápila mě i stojací lampa z kolekce Totemy ze 70. let od Jaroslava Bejvla staršího. Málokdo ji má a je ochoten ji zapůjčit. Tvoří ji desítky skleněných prutů zasunutých nahoře i dole do kovového kruhu s otvory – velmi nadčasový model, který se vyráběl ve dvou velikostech. Na výstavě máme k vidění jeho původní podobu z roku 1983 i o rok starší a upravený model, který má už místo zlaté bílou podstavu. Zákazníci si totiž stěžovali, že na zlaté, leštěné podstavě jsou hned vidět škrábance nebo prach.
Odkud vystavené exponáty pochází?
Základ tvoří sbírka galerie Initio Arts & Design, která mě před dvěma lety oslovila, abych se podílela na publikaci věnované československým a maďarským svítidlům Eastern Lights. Právě tehdy jsem se s tématem poprvé setkala a začala pracovat na čtveřici portrétů: Heleny Frantové, Jána Šuchaně, Josefa Hůrky a Stanislava Indry. Téma mě naprosto pohltilo a říkala jsem si, jak krásné by bylo ho dál rozšířit a přivést také do Čech – ideálně výstavou a publikací. Půlka z toho se po dvou letech práce povedla, příští rok by pod hlavičkou Uměleckoprůmyslového musea měla vyjít také publikace – vůbec první na toto téma v češtině.
Jaký zážitek byl pro vás během příprav nejsilnější?
Osobní setkání se Stanislavem Indrou, autorem kolekce Combi Lux, který stále žije v Brně. Objevila jsem ho díky sociálním sítím, kam jsem si z čiré zoufalosti z absolutního nedostatku podkladů dala výzvu a ozvala se mi jeho dcera, zda se s ním nechci potkat. Bylo úžasné ptát se ho po všech těch letech jako první člověk na detaily vzniku návrhu a další okolnosti. Byl v šoku a mírně podezíravý, ale nakonec příjemně překvapený, že někdo konečně docenil jeho práci.
Jako největší kámen úrazu se u této výstavy totiž ukázalo, jak velký je nedostatek informací, ať už dobových nebo současných. Nikdo je totiž za designéry a designérky, výtvarníky a výtvarnice tehdy a ani dnes nepovažoval. Cílem projektu bylo etablovat je jako plnohodnotné autory a autorky, kteří byli sice zaměstnaní ve státních podnicích, ale často měli výtvarné vzdělání a neměli na výběr, jak jinak se za komunismu kreativně uplatnit.
Eva Slunečková je vedoucí vydání ELLE Decoration.
Výstava potrvá do 17. listopadu.






















