Japonský architekt a pedagog Kengo Kuma, který působil například na Kolumbijské univerzitě ve Spojených státech a v současné době učí na Katedře architektury Tokijské univerzity, je jednou z hvězd světové architektury. A to nejen díky slavným projektům, ale právě též díky pedagogické a vědecké činnosti.
V roce 2009 založil na Katedře architektury Tokijské univerzity výzkumnou laboratoř Kuma Lab, která se kromě architektonických zabývá i urbanistickými a krajinářskými návrhy, stejně jako materiálovými inovacemi. Organizuje workshopy, účastní se nejrůznějších soutěží a podílí se i na pomoci při odstraňování následků dosud největšího zemětřesení v Japonsku z roku 2011, jež kromě materiálních škod zapříčinilo smrt téměř 20 000 lidí.
Těžko byste hledali typ stavby, na kterém se on a architekti z jeho kanceláře Kengo Kuma & Associates nepodíleli. Jeho architektonický přístup, o kterém mluvil i během své přednášky na podzimní konferenci PULSE, je založen na inspiraci tradičními japonskými stavbami, které interpretuje moderním způsobem.
Stejně tak dbá na udržitelnost domů, využívání lokálních materiálů, ale i na tradiční japonské řemeslo, zejména práci se dřevem. „Japonské truhlářství je velmi unikátní, odlišné od práce se dřevem v jiných zemích, protože Japonci dřevo milují a velmi rádi s ním pracují,“ řekl Espritu po své přednášce v Technologickém centru UMPRUM v pražské Mikulandské ulici, „práce se dřevem je v Japonsku zakořeněna už velmi dlouho, kolem 3000 let. Naše země je sice malá, ale je velmi zalesněná a lesy jsou součástí naší kultury, tradice a architektury.“
Kengo Kuma má za sebou dlouhý let z Tokia do Prahy, ale působí, jako by právě vstal z lože po osmihodinovém osvěžujícím spánku. Únava na důstojném muži mluvícím velmi dobrou angličtinou rozhodně není znát. Je až nebývale civilní, vstřícný a návštěvu Prahy bere jako příležitost upozornit právě na různé přístupy k práci se dřevem, které promítl do svých budov po celém světě.
„Pokud jde o tradiční řemesla, v současné době prožívají velmi těžké časy,“ říká klidným, až zenově vyrovnaným hlasem, „mladí lidé v Japonsku – a myslím, že všude na světě – nechtějí pracovat rukama, ve velmi náročných pracovních podmínkách. Pokud ale nebudou mít řemeslníci práci, toto tradiční řemeslo zmizí.“ Kengo Kuma dodává, že v Japonsku tvoří lesy 70 procent krajiny, v České republice je to pouhých 34 procent.
Kancelářská budova Dallas Rolex Tower v Texasu
Budova The Exchange v australském Sydney
Stísněný rodný dům
Když se Kenga Kumy ptám, kde se vzala jeho láska k tomuto materiálu spjatému s Japonskem, zamyslí se. „Vyrůstal jsem v tradičním dřevěném domě, který postavil můj otec. Jako malý kluk jsem se za náš dům styděl – byl stísněný, malý, tmavý a byl nezaměnitelně cítit mokrým dřevem,“ vzpomíná na pro Japonce náročné časy po prohrané druhé světové válce, kdy se právě tradice – i v architektuře – začala vytrácet a pod vlivem Spojených států, které nad zemí vycházejícího slunce ve válce zvítězily, se začalo rodit Japonsko, jaké známe dnes: unikátní mix západní a východní kultury, kdy tradiční domy sousedí s moderními stavbami.
„Všichni moji spolužáci a přátelé bydleli právě v nově postavených bytových domech, které se po válce začaly v Jokohamě a po celém Japonsku stavět. Když jsem pak začal v Tokiu na univerzitě studovat architekturu, pochopil jsem krásu svého rodného domu a krásu dřeva.“ Mimochodem, i když se to zdá nereálné, Kumův rodný dům v Jokohamě podle jeho slov stále stojí.
Kengo Kuma svou kancelář Kengo Kuma & Associates, kde v současné době v tokijských a pařížských kancelářích pracuje na 150 lidí, založil v roce 1990. Původně však chtěl být veterinářem, protože miloval – jakožto správný Japonec – neko, tedy kočky. Svůj původní záměr však přehodnotil díky modernistickému japonskému architektovi Kenzó Tangemu (1913–2005), mimochodem autorovi sportovišť pro letní olympijské hry v Tokiu v roce 1964. „Když jsem viděl jeho práci, pochopil jsem, že architektura má přece jen větší sílu než kočky,“ říká s úsměvem Kengo Kuma, pro nějž je stále důležité ruční skicování návrhů.
Jeho kancelář se podílela na nepřeberném množství staveb, pro které je charakteristické propojení vnitřních prostor s vnějším prostředím či velké množství přirozeného světla v interiérech. Jeho architektonické struktury jsou nezaměnitelné a působí křehkým, až nadpozemským dojmem, a to i díky kombinaci dřeva s dalšími materiály, s nimiž Kengo Kuma pracuje tak, aby působily stejně lehounce jako právě dřevo nebo sklo, byť se jedná třeba o kámen z japonských hor.
„Architektura tvoří důležité spojení mezi lidmi a jejich okolím. Působí jako jemný nárazník mezi křehkostí lidské existence a rozlehlým okolním světem. To, jak se lidé rozhodnou budovat toto spojení ve svém prostředí, v podstatě definuje společnost a její vztah k okolnímu světu,“ pronesl proslavený japonský architekt.
Ikonické stavby
Mezi jeho známé stavby patří například The Exchange v australském Sydney, která byla dokončena v roce 2019. Budova nabízí jak komerční prostory, tak ty veřejné, jako je knihovna či mateřská škola. Dynamická fasáda stavby, jež připomíná oválné ptačí hnízdo s nepravidelnými dřevěnými pruhy, které zároveň fungují jako clona před ostrým australským světlem pronikajícím do interiéru budovy, se skládá z 20 000 metrů jemně nabarveného dřeva. „Cílem projektu bylo vytvořit otevřený prostor pro komunitu, který je snadno dostupný a rozpoznatelný z různých pohledů,“ řekl Kengo Kuma.
Už v roce 2012 bylo dokončeno Turistické informační centrum v tokijské čtvrti Asakusa, v důležité kulturní a náboženské části města. Struktura budovy ze skla, dřeva a oceli je rozdělena do osmi částí, každá má jiné využití. Kengo Kuma také spolupracoval se švýcarskou značkou Rolex, jež je známá tím, že dává prostor světovým architektům. Kengo Kuma je autorem kancelářské budovy Rolexu z roku 2021 v texaském Dallasu nazvané Dallas Rolex Tower, která se nachází poblíž starších kanceláří značky z roku 1984.
„Tématem tohoto návrhu je propojení pozemku se stavbou,“ vysvětlil Kengo Kuma pro Rolex, „obvykle jsou kancelářské budovy samostatnými monumenty a budova s pozemkem nekomunikuje. Napadlo mě však stavbu s krajinou propojit tím, že budovu spojím se zemí nízkými japonskými základy. Budovu jsem postavil tak, aby byl vidět kontinuální pohyb od terénu k ní, odspodu nahoru – forma budovy je tak velice dynamická.“ Stavba je zkonstruována ze dřeva a skla a interiéry před ostrým texaským sluncem chrání horizontální žaluzie. Žulové základy stavby vznikly tradiční japonskou zednickou technikou.
Turistické informační centrum v tokijské čtvrti Asakusa
Victoria & Albert Museum ve skotském městě Dundee
Japonský národní stadion v Tokiu byl postaven kvůli letním olympijským hrám.
Návrat do lesa
Architekt navrhl i skotské muzeum Victoria & Albert Dundee nebo ústředí skupiny LVMH v Japonsku, ale nejvíc se v nedávné době proslavil coby autor Japonského národního stadionu v Tokiu, který byl dokončen v roce 2019 pro letní olympijské hry. Kapacita stadionu, na nějž využil dřevo ze všech 47 japonských prefektur, je 68 000 diváků, byť se japonské olympijské hry v roce 2021 konaly kvůli covidové pandemii bez sportovních fanoušků. „Díky unikátní konstrukci však stadion působil, jako by v něm lidé byli,“ doplňuje spokojeně architekt s tím, že na rozdíl od většiny podobných staveb je stadion otevřený široké veřejnosti.
I když bych očekávala, že Kengo Kuma v našem krátkém rozhovoru tuto stavbu zmíní jako jednu z nejzásadnějších, sám má prý nejraději malé čajové domky s rozměry 2x2 metry. „Jsou to malé prostory, ale můžete v nich cítit celý vesmír,“ vysvětluje architekt, „malé projekty jsou mnohdy důležitější než ty velké.“
„Ve své práci chci spojovat město, kde se moje architektura ve většině případů nachází, s lesem,“ vrací se Kengo Kuma během pražské přednášky ke svému životnímu tématu, byť neopomene v souvislosti s olympijským stadionem v Tokiu zmínit Věru Čáslavskou, jejíž jméno v Japonsku podle jeho slov stále rezonuje, nebo architekta Antonína Raymonda (1888–1976), rodáka z Kladna a jednoho ze zakladatelů moderní japonské architektury, který pracoval v Japonsku po první světové válce.
„Lidé jsou s lesem nerozlučně spjatí, v lesích stavěli svatyně a dodnes to jsou místa s velmi silným poselstvím. Lidstvo pochází z lesa, jen jsme na něj v průběhu staletí zapomněli. A já chci lidstvo s lesem opět propojit,“ uzavírá Kengo Kuma, spolu s Šigeru Banem a Kazujo Sedžimou jeden ze tří nejvýznamnějších japonských architektů současnosti.
Hvězdný japonský architekt Kengo Kuma navštívil loni Prahu – přednášel na konferenci PULSE a dostal i ocenění od Evy Jiřičné.
