Kdo říká, že nemůžete cestovat časem? Jako by to bylo včera, co Hugo Ferroux dostal nabídku převzít otěže značky Trudon, která každým produktem vzdává hold bohatému odkazu, co se pne až do roku 1643, tedy roku, kdy převzal vládu nad Francií Ludvík XIV. Přitom uplynul celý rok. První produkty, pod nimiž je podepsaný, v obchodech vystavil teprve před pár týdny. A myšlenkami už je v roce 2028. Nepotřebujete si to nakreslit?
Svěží zelené, hřejivě dřevité, ale také zemité a vlhké, jen s minerálním nádechem. Takové jsou tóny nové kolekce Figuerie, která vás přenese do versailleských skleníků 17. století, díky nimž si Ludvík XIV. mohl vychutnávat fíky nehledě na roční období. Jde o první fíkové produkty značky a zároveň první kolekci Huga Ferrouxe coby jejího kreativního ředitele.
Rodák z Chambéry, historického hlavního města Savojska, se původně věnoval módě. Na pozici kreativního ředitele Trudon (včetně sesterské značky Carrière Frères) nahradil Juliena Pruvosta loni v březnu. Je to poměrně velké sousto, vezmete-li v potaz, že byl Trudon oficiálním dodavatelem svíček královského dvora ve Versailles i nejvýznamnějších francouzských kostelů už za vlády Ludvíka XV., tedy v raném osmnáctém století, a zůstává největším a nejuznávanějším výrobcem vosku ve Francii.
Za svoji dnešní slávu vděčí značka také vizionáři Ramdanu Touhamimu, který byl v roce 2006 přizván, aby ji redefinoval. Makeoveru se dostalo jak identitě, tak produktovému portfoliu nebo maloobchodní prezentaci. Přeskočte dvě desetiletí a Trudon je opravdu love brandem. U nás ho seženete v pražském beauty concept storu Ingredients.
Hugo Ferroux se stal kreativním ředitelem Trudon a sesterské značky Carrière Frères po dvanácti letech působení u Saint Laurent.
Jak Hugo svoji roli uchopí, dal tušit už svým úplně prvním projektem – otevřením nového butiku v New Yorku. Prostor se nachází v Rockefellerově centru, které sousedí s bývalým studiem legendárního módního designéra Halstona. Pokud jste na Netflixu viděli stejnojmenný seriál, pak víte, že bylo plné zrcadel. Hugovi to připomnělo Zrcadlový sál ve Versailleském zámku, který je zase nedílnou součástí příběhu Trudon, a interiér tak tvoří neodolatelné napětí mezi oběma místy, oběma epochami.
Začnu vaším dětstvím. Vybavíte si ještě první vůni, která na vás zapůsobila?
Myslím, že v mém případě to bude poněkud neobvyklé. Pocházím ze Savojska, vyrůstal jsem v horách nedaleko masivu Mont Blanc a za naším domem byl les, do kterého jsem jako dítě chodíval. Dokázal jsem se mezi stromy toulat celou věčnost. Miloval jsem to, všechnu tu přírodu okolo, ten vlhký, těžký vzduch po dešti, prostoupený dřevitými akordy… Je zvláštní, že se mě na to teď ptáte, protože jsem si před svým příchodem do Trudon vůbec neuvědomoval, jak moc je do mě ta vůně vepsaná. Až tady jsem tento neodmyslitelný aspekt svého dětství znovu objevil.
Jaké bylo prostředí, ve kterém jste vyrůstal?
Vlastně velmi obyčejné. Otec pracoval ve firmě, matka byla učitelka… Vzpomínám si ale na takovou svoji zvláštní fascinaci vším, co souviselo s 18. stoletím. Doma jsem byl jediný, a tak se z toho časem samozřejmě stal tak trochu rodinný vtípek. „Kde se tohle v tobě vzalo?“ slýchal jsem, jako by na světě nebyl nikdo jiný, koho to tím směrem táhne. Odjakživa mě také silně přitahovala představa krásy. I to bylo ve srovnání s mými vrstevníky neobvyklé. Navíc jsem byl nesmírně zvídavý, na celé hodiny jsem se nechával úplně pohltit knihami o architektuře, dekorativním umění nebo módě.
V té jste později našel i profesní uplatnění. Co vás vedlo k tomu, opustit klidné Savojsko, odstěhovat se do Paříže a naplno se oddat světu, který je stejně oslnivý jako hektický?
Tím, že mě móda přitahovala od dětství, to nakonec přišlo přirozeně. Ačkoli musím přiznat, že zpočátku jsem si tak úplně jistý nebyl. Než jsem se jí začal věnovat, vystudoval jsem na vysoké škole angličtinu. Myslím, že mě do určité míry více než samotná práce lákal ten životní styl: obdivoval jsem Gianniho Versaceho a Karla Lagerfelda, velikány dřívější doby, a snil o tom, jaké to asi je, mít dům u jezera Como. (směje se) Tehdy se ale o nějakém lifestylu ještě nemluvilo. Svým způsobem je to velice současný koncept. Přitom umění a kultura, kterými se tito lidé obklopovali, byly stejně nedílnou součástí jejich života jako práce.
Nakonec jste módu přece jen studoval. Co bylo dál?
Rovnou jsem nastoupil k Jeanu Paulu Gaultierovi, pak jsem přešel k Mugler. V roce 2013 jsem dostal práci u Saint Laurent. Tam jsem začínal navrhováním bot, ale to se rychle změnilo a já začal pomáhat Anthonymu Vaccarellovi s art direkcí. Pracoval jsem na výzkumu inspirací pro oblečení, kampaně, architekturu i scénografii přehlídek. Nakonec jsem přešel do oddělení lifestylu. Což je vlastně docela legrační, když vezmete v potaz, že právě ten byl tím, co mě primárně táhlo k módě. A tak jsem navrhoval všechno – od talířů a hrnků až po tenisové rakety. Co bylo potřeba. Nabídka z Trudonu přišla loni. Moje práce je ale víceméně stejná. Pracuji na produktech, vizuální identitě i architektuře, prostě všech aspektech tohoto domu.
Práce pro Saint Laurent mě naučila vycítit, co je právě ve vzduchu.
Jednou z nejmarkantnějších změn, kterou Hugův nástup do rodinné firmy přinesl, je návrat k původnímu, šedozelenému odstínu skla, tzv. Celadonu.
Ovlivnily vaše roky u Saint Laurent způsob, jakým dnes pracujete u Trudon?
Za těch dvanáct let jsem si tam osvojil komplexní, opravdu 360stupňový přístup k tvorbě. Když začínáte navrhováním produktů a končíte vizuální identitou, získáte přehled o tom, jak co vzniká, jak se to prezentuje i jak se to prodává. U Trudon je moje práce tím zajímavější, že má o jednu vrstvu navíc, a tou je vůně. Celý obraz je o to pestřejší. Pro mě je pak zajímavé i to, že jsem z módy zvyklý pracovat s archivy značky. Módní tvorba je s dědictvím silně spjatá. A to platí i pro Trudon. Je to dům s úžasnou historií, jeho odkaz je nádherný a savoir-faire mistrovské. A nakonec mě práce pro Saint Laurent naučila také vycítit, co je zrovna relevantní, co je právě ve vzduchu.
Koupil jste si už dříve nějakou vůni Trudon?
Ano, doma mi hořela Abd El Kader, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že budu mít jednou příležitost pro Trudon pracovat. Když jsem tu nabídku dostal, ohromilo mě to. Zároveň to byl takový ten okamžik, kdy jednoduše cítíte, že něco kliklo. V hlavě se mi hned začala rýsovat představa toho, jak by věci mohly být, kam bych značku mohl posunout.
Jak to probíhalo?
Stále jsem ještě pracoval u Saint Laurent, když mi zazvonil telefon – všechno se to odehrálo ráz na ráz. Ve středu večer jsem dostal nabídku, ve čtvrtek proběhl pohovor a za dva týdny už jsem měl podepsanou smlouvu. Neskutečné. Před samotným nástupem jsem měl měsíc k dobru, takže jsem ho strávil rozsáhlou rešerší, cítil jsem nutkání ponořit se do archivů a zároveň lépe poznat celou branži. Bylo potřeba udělat krok zpět a podívat se, co se dosud u značky událo. A všechno, co jsem během toho měsíce objevil, mi slouží doteď. Postupně z toho čerpám a rozvíjím to dál.
Máte někdy pocit, že nevíte, které inspirace využít dřív?
To ne. Víte, tady vše funguje na bázi tříletého kalendáře. Zrovna dneska ráno jsme pracovali na jednom z projektů pro rok 2028. Díky tomu, že všechno chystáme s takovým předstihem, si můžeme být jistí, že každý nový produkt respektuje standardy Trudonu.
Od Saint Laurent jsem byl zvyklý, že se uvádí deset až patnáct produktů měsíčně. Když jsem nastoupil k Trudon, stále jsem v sobě tento rytmus měl.
První kolekce kreativního ředitele nás zavádí na dvůr Ludvíka XIV., konkrétně do versailleských skleníků, díky kterým si mohl král vychutnávat fíky po celý rok.
Od vašeho nástupu k uvedení první kolekce uplynul skoro rok. Co se dělo mezitím?
Začátky byly hodně intenzivní. Od Saint Laurent jsem byl zvyklý, že se uvádí deset až patnáct produktů měsíčně. To je obrovské tempo. A když jsem nastoupil k Trudon, stále jsem v sobě tento rytmus měl. Trochu se mi z toho motala hlava. V jednu chvíli na mě musel nastoupit tým a říct: „O.K., zpomal. Tady nejsme v módě. Všechno má svůj čas.“ A opravdu, všechno tu trvá déle, protože se to prostě musí dělat pořádně: je potřeba svíčku zkoumat, sledovat, jak hoří a jestli se vůně správně rozvíjí a hodí se do prostředí, ve kterém lidé žijí. Takže mě tým musel držet na uzdě. Jsem rád, že můžu být jeho součástí. Není úplně malý, ale pořád je řeč o rodinné firmě, kde rozhodování netrvá dlouho. Stačí popojít do vedlejší kanceláře. Všechno je tak mnohem snazší.
Lidé, kteří Trudon znají, mají o jeho historii aspoň nějaké povědomí. Natrefil jste během svojí rešerše na něco, co vás samotného překvapilo?
Na něco takového narazím snad každý týden! Hodně mě překvapilo že se mi nepodařilo dohledat moc informací o samotné rodině Trudon. Některé příběhy si pamatují lidé, kteří tu pracují dlouhou dobu, ale to nestačí. Museli jsme proto zadat pátrání po dalších materiálech profesionálce, která má přístup k pařížským archivům. Spousta toho, s čím přišla, mi připadala neuvěřitelná.
Hôtel particulier, ve kterém rodina žila, stále stojí, jen už v něm nic není. Musíte bádat v archivech čtvrti Marais po úmrtních listech, abyste zjistil, co všechno rodina vlastnila, ale dá se tak přijít i na zajímavé drobnosti. Poznáte třeba sousedy rodiny a jejich život. Takové střípky historie vkládáme, kam se dá, inspirují nás k nové svíčce nebo parfému. Nesmíme ale zapomínat, že kromě samotné rodiny je tu jako obrovský zdroj inspirace ještě sedmnácté a osmnácté století.
Co vás přivedlo k hlavní myšlence vaší první kolekce Trudon?
Vlastně dvě věci. Tou první bylo, že jsem během pátrání narazil na příběh Ludvíka XIV. a jeho zahradníka La Quintinieho. Společně vytvořili koncept figuerie, jakési oranžerie, ale s fíky, která přes zimu udržovala stromy v teple, a král si tak mohl dopřávat svoje oblíbené ovoce po celý rok. A k tomu přičtěte dnešní oblibu fíkové vůně. Skvěle to do sebe zapadlo. Zároveň jsem věděl, že chci, aby naše fíková vůně byla výjimečná a odpovídala stylu Trudon, to znamená, aby byla na jedné straně ušlechtilá a na druhé provokativní.
Pracovali jsme proto s konceptem samotné figuerie, tedy uzavřeného prostoru, kde stromy nechávají přes zimu odpočívat, než je na jaře zase vyndají ven. Pohrával jsem si přitom s šerosvitem, chtěl jsem vystihnout kontrast světla a stínu, který takové místo charakterizuje. Cena každého z těch fíkovníků musela být nesmírná, a každý měl navíc ještě takovou skleněnou kopuli, která ho chránila před chladem. A protože se ví, že se král často ve svých zahradách procházel, bylo důležité, aby svíčka působila královsky, ušlechtile, noblesně. Spojila se nám tím pádem myšlenka svěží vůně fíkového listu se zemitým, vlhkým odérem, který se z prostoru začne linout, jakmile ho po dlouhé zimě otevřete. Spolupracovali jsme s Émilie Bouge, která je bestsellery pro Trudon pověstná, a té se podařilo tuto myšlenku do vůně skutečně převést. Je to vůně na první přivonění velmi jednoduchá, nemá mnoho tónů, je velmi vertikální a působivá.
Když jste popisoval moment, kdy se skleníky otevřou a vyvalí se z nich zemitá, vlhká vůně, okamžitě mě to vrátilo na začátek našeho rozhovoru. Sehrála při tvorbě kolekce svoji roli i vaše vzpomínka na vůni savojských lesů?
Spíš pro mě Figuerie byla prvním krokem k tomu, abych si uvědomil, jak moc pro mě ta vůně znamená. Zkoušeli jsme spoustu variant, najednou se objevil tón a já okamžitě věděl, že ho důvěrně znám.
Jak se značka udržuje relevantní, aniž by se zapomínalo na její historii, a naopak?
Naše sklo je těžké, náš erb je velký a zlatý, naše vůně intenzivní. Občas si doma svíčku ani nemusím zapálit, abych ji cítil. V tom se zrcadlí odkaz značky. A moje vize je taková, že k tomu, co už bylo vytvořené, přidáme něco odvážnějšího, něco trochu na hraně, něco třeba i sexy. Rád to přirovnávám k životu v Paříži: Ti, kterým se tu podaří hodně zbohatnout, si často touží koupit hôtel particulier, jednu z těch úžasných staveb ze sedmnáctého nebo osmnáctého století. A když si takové místo skutečně pořídí, většinou ho kompletně zrestaurují, aby uchovali jeho historickou krásu. Jakmile ale přijde na nábytek, zvolí moderní design. Kdyby totiž interiér zařídili nábytkem z osmnáctého století, celek by tím akorát obtěžkali. Ten moment kontrastu vytváří napětí. Pro mě je Trudon tak trochu jako takový hôtel particulier.
Mimo jiné jste se vrátil k původnímu, šedozelenému odstínu skla, tzv. Celadonu. Proč?
Ze dvou důvodů. Tím prvním a zřejmým je původní balení. Historicky vzato Trudon vždy používal Celadon. Temnější modrý odstín byl uvedený až později s parfémy. Když jsem pátral v archivech, našel jsem rodinný úmrtní list z osmnáctého století. Dokument byl svázaný hedvábnou nití v odstínu Celadon. Nevím, jestli to tehdy pro Ramdana byl výchozí bod, ale najednou mi to dávalo smysl. Druhým důvodem je, že odstín dostal jméno po hlavní postavě jednoho románu ze 17. století (L’Astrée od Honorého d’Urfého – pozn. red.). Je o pastýři jménem Celadon, který měl kolem krku stužku této barvy. Jde o román tak slavný, že se název přenesl i do dekorativního umění, stal se velmi populárním a nyní je nedílnou součástí francouzské DNA. Všechno to tak do sebe dokonale zapadá.
Na co se můžeme těšit v budoucnu?
Chystáme teď nový parfém, který bude uveden už velice brzy. Nemohu zatím prozradit příliš, ale povím vám jedno: Potěší zejména skalní fanoušky Trudonu. Pracovali jsme na něm dlouho a s výsledkem jsme moc spokojení.
Sám se za skalního fanouška Trudon považuji. Jedním z mých favoritů, třebaže není úplně na každodenní nošení, je parfém Révolution, ve kterém převládá kouř, dřevo, kůže a kadidlo… Jako by se člověk skutečně ocitl v ulicích Paříže během obzvlášť bouřlivého dne Velké francouzské revoluce.
Ano, šíleně dobrý koncept.
Vydáte se v případě parfémů podobným směrem, jakým se značka ubírala doposud?
Za vším, co děláme, se vždycky bude skrývat silný příběh. V tom podle mě spočívá samotné jádro domu, právě to dělá Trudon výjimečným. Máme štěstí, že za námi stojí tak bohatá historie a nemusíme ji budovat od nuly. Dnes vidíte spoustu značek, které se něco takového snaží alespoň koupit, protože mají dojem, že jim to dodá na legitimitě. To my dělat nepotřebujeme, ten odkaz tu je. A naším úkolem je pouze najít způsoby, jak tuto identitu dál poznávat a přidávat k tomu, co už bylo vytvořené, další vrstvy. Určitě přijde i na moment překvapení. Chtěl bych tu odvahu, kterou jsou naše svíčky známé, přenést i do parfémů. Myslím, že to skvěle rezonuje s dnešním trhem. Lidé touží po intenzivnějších vůních.
Zmiňujete značky, které se snaží si historii koupit. Jiné ji mají a slaví díky tomu obří úspěch, dobrým příkladem je Officine Universelle Buly s kořeny v roce 1803, kterou oživil zrovna Ramdane se svojí ženou. Anebo třeba Santa Maria Novella, florentská značka založená už roku 1221. Loni byla její novou CEO jmenována Ludivine Pont, dříve CMO Balenciagy. Čím to podle vás je, že tyto značky přitahují tolik pozornosti?
Podle mě je to tím, že žijeme v tak složité době. Tato forma autenticity je pro nás přitažlivá, protože představuje něco prověřeného. Myslím, že v tom hraje důležitou roli pocit bezpečí. Proto se všichni obracejí ke značkám, jako jsou Hermès nebo Loro Piana. Je to příjemný pocit, když se za tím, co si kupujete, skrývá silný odkaz. Když to má v historii svoje místo. Tím spíš si to pak chcete uchovat navždy.
Mladí jsou dnes ochotní investovat spíš do parfému než do módy. Před třemi lety by si za 300 eur koupili značkové tenisky. Dnes je to vůně.
Cíl Huga Ferrouxe je otevřít značce dveře do budoucnosti, aniž by přitom opomíjel její bohatý odkaz, který se pne až do roku 1643. U nás ji prodává Ingredients.
Loňský rok přinesl spoustu změn v módním průmyslu. Dokonce i tradiční domy jako Chanel míří na mladší a odvážnější klientelu. Koho chcete oslovit u Trudon?
Nechci říkat, že bych rád oslovil všechny, protože to by samozřejmě ani nebylo možné, ale je pravda, že spektrum našich zákazníků je velmi široké. Řada klientů se na rue de Seine vrací celá léta, ale naše parfémy lákají i mladou generaci. Dobře to bylo vidět třeba po uvedení parfému Nuit Rouge, ačkoliv na tom jsem se nepodílel. Je přitom zajímavé sledovat, že mladší generaci láká jak samotná vůně, tak historie domu. Mám pocit, že mladí jsou dnes ochotní investovat spíš do parfému než do módy. Před třemi lety by si za 300 eur koupili značkové tenisky. Dnes je to vůně.
Čím to?
Možná tím, že se móda stala tak komercializovanou, až ztratila část svého původního kouzla. Každý jako by se teď snažil zavděčit všem, takže nakonec všechny značky dělají tak trochu totéž. A to klienty po čase unaví. Uvědomí si, že základní oblečení si mohou koupit i jinde a levněji, a možnost sebevyjádření nacházejí v parfémech. Proto je dnes vrstvení vůní tak silný trend. Nikdo nechce vonět stejně jako jeho soused. Každý chce být jedinečný. Chceme, aby si nás lidé všimli. A tak čím dál častěji kombinujeme dva nebo tři produkty dohromady a svoji originální recepturu si necháváme pro sebe. Když si oproti tomu koupíte něco na sebe u Dior, zkrátka víte, že si to pořídí i spousta dalších. Ale to je pouze můj odhad. Co já vím, nejsem sociolog. (směje se)
Kdy do téhle rovnice vstupují vůně do interiéru?
To první, čím se někomu představíme, je buď hlas, nebo vůně. A když k sobě někoho pozvete na návštěvu, tak přece přemýšlíte, jakou svíčku zapálíte. Ne každá říká to samé. Podobně tomu je třeba při volbě vůně, když se ráno oblékáte. Pokud vás čeká důležitá schůzka, chcete se cítit sebevědomě, odvážně. Anebo máte špatnou náladu a potřebujete naopak pocit komfortu a bezpečí. Vůně jsou formou sebevyjádření.
