Jako by právě dosedli na barevné vázy a zvědavě se rozhlíželi. Stehlíka obecného, sýkoru modřinku nebo dlaska tlustozobého nespojuje jen to, že jsou drobní a půvabní. František Jungvirt si je vybral i pro jejich zranitelnost – v české přírodě je dnes zahlédneme už jen zřídka. Při bližším pohledu na skleněné sošky ptáčků je jasné, že jejich vznik vyžadoval mravenčí práci. Sklářský mistr Martin Štefánek je musel z opálového skla vytvarovat do nejmenšího detailu a „usadit“ na vázu tak, aby vše působilo maximálně přirozeně. Společně s designérem Františkem Jungvirtem pracovali měsíce a metodou pokus omyl vymýšleli i nové výrobní postupy. Pro designéra šlo o jeden z nejnáročnějších projektů. Opřel se přitom o tradiční dovednosti, které dnes ovládá jen hrstka expertů.
Nech brouka na váze žít
Inspirací k „ptačí“ kolekci byla Františku Jungvirtovi nejen celoživotní láska k přírodě (pochází ze Šumavy a ve městě mu lesy a louky chybí), ale také popraskaný povrch váz z úspěšné kolekce Garden Roots. Efektu se dosahuje tak, že se horké foukané sklo kartáčuje přes piliny, prudce ochladí ve vodě, a nakonec znovu vloží do pece. „Je v tom odkaz na lesní přírodu: kořínky rostlin pod zemí, povrch kůry nebo třeba blesky a jiné přírodní živly,“ říká ve svém studiu v pražských Košířích umělec, který se ve svých devětadvaceti letech řadí k nejlepším v oboru a spolupracuje se značkami jako Moser nebo Rückl.
Feather Animals nejsou jeho první „zvířecí“ kolekcí. Vloni představil vázy Dark Cave Animals, po nichž lezli černí sklenění brouci a pavouci, na jedné dokonce postával havran. V kolekci Plush Animals se zase kolem váz točily ryby, žáby či ještěrky. „Připadalo mi zajímavé dát do kontrastu zvířata, která jsme od dětství vnímali jako ošklivá či nebezpečná, s těmi, která v podobě plyšáků bývala našimi kamarády a svěřovali jsme se jim,“ vysvětluje František Jungvirt. Díky speciální povrchové úpravě jsou vázy i jejich dekorace na omak hebké.
Při jejich realizaci se se zmíněným mistrem Martinem Štefánkem pořádně zapotili. Nešlo jen o to, aby tvor působil realisticky, ale taky aby na váze nevypadal „přilepeně“. Vázy se foukaly do dřevěné formy, figurky se detailně modelovaly, domalovávaly a ještě za horka lepily na povrch. „Martin umí převést zvíře z dvourozměrného obrázku do trojrozměrné podoby. Sochařinu ze skla na takové úrovni ovládají v republice jen dva lidé – on a Martin Janecký, který u něj studoval,“ upozorňuje František Jungvirt. Nožičky tvorů musely na vázu dosednout doslova na milimetr přesně, někdy se to podařilo, jindy figurka upadla. Proces si tak vyžádal spoustu času i peněz. „Viděl jsem v tom ale příležitost, jak být jiný a posunout se v tvorbě dál. Rád překračuju žánry,“ dodává designér František Jungvirt.
Po vázách s realisticky působícími brouky, pavouky, žábami nebo rybkami čerpá mladá designérská hvězda ze světa ptáků. Ohrožené druhy českých opeřenců ručně vymodeloval sklářský mistr Martin Štefánek, barvou je opatřil sám designér František Jungvirt – jen na to padly desítky hodin práce.
Odkaz rodiny Blaschků
Už na škole se František Jungvirt zabýval technikou Leopolda a Rudolfa Blaschků. Otec Leopold byl sklář a syn Rudolf malíř a v polovině 19. století společně vytvářeli skleněné modely rostlin a živočichů jako edukační pomůcky pro Harvardovu univerzitu. Svoje know-how nestačili předat, ale rozvinuli fantazii jednoho mladého umělce z 21. století. Zatímco rybky či brouci z Jungvirtových dřívějších kolekcí šli zpracovat hutními technikami, v případě ptáků byla dekorace mnohem náročnější. Jemné barevné přechody v opeření nebo subtilní tóny na zobáčku a nožičkách vyžadovaly ruční malbu. To však umělci nečinilo potíže, protože malbu na skle vystudoval na odborném učilišti v Třeboni a rozvíjel ji i během studií na UMPRUM pod vedením Ronyho Plesla. Od začátku své tvorby vnáší František Jungvirt do děl poetiku přírody, zároveň však usiluje o její vlastní, originální interpretaci.
Jedním z prvních projektů, kde si designér pohrál s malbou, byla kolekce Fleur s motivy lučních kvítků. Naopak vázy Zátiší s ovocem inspirovaly obrazy holandských mistrů. „Líbilo se mi, že prostřednictvím malby můžu vyprávět příběhy. A také to, že když se malba vypálí, vnímám i její reliéf – je to další vjem, se kterým můžu pracovat,“ říká František Jungvirt.
Mrzí ho, že malba na skle dnes není příliš používaným médiem. Tvary bývají spíše hladké, bez zdobení. Snad je to i tím, že mnoho lidí má dnes pojem „malovaná váza“ spojený buď s historií, nebo zlacenými kytičkami a kudrlinkami dávno vyšlými z módy. Jak František podotýká, u popelnic se bohužel setkává třeba i s broušenými vázami, kdysi pýchou československých domácností. „Snažím se tyto starší techniky připomínat v modernější podobě. Podobně jako sklárna Rückl znovu osvěžila broušené motivy.“
U kolekce Feather Animals však klasické olovnaté barvy nestačily. Na huti se nedají použít, protože vysoká teplota by je spálila. Designér se sklářem proto nechali vyrobit speciální barvy a pak hledali způsob, jak je fixovat při tavení skla.
V září se šestice unikátních váz, z nichž každá barevně odkazovala k jinému ročnímu období, objevila na výstavě Skydrift v kapličce Clam-Gallasova paláce. Zážitek umocňovaly olejomalby Jiřího Bartoše znázorňující oblohu za různého počasí. „Vázy jsme upravili jako lampy, ve kterých pulzovalo světlo, takže krakelovaná struktura krásně prosvítala,“ popisuje František Jungvirt. Romantickou atmosféru doplnily nahrávky ptactva z chráněných lokalit, které vznikly ve spolupráci s Českou společností ornitologickou.
Do budoucna by František Jungvirt rád přešel od váz k větším uměleckým objektům. „Bylo to naznačené u jedné vázy z kolekce Feather Animals, která nemá klasické hrdlo na květinu. Je na ní jakoby napadaný sníh. Touto cestou bych rád pokračoval,“ vysvětluje. V hlavě má už i další nápady – třeba hady, kteří budou vázu „škrtit“ a deformovat, až se promění v překvapivou sochu.
