„Hlavní je neztratit radost a nezkrotit v sobě to přerostlý dítě,“ říká Paulie Garand o svém přístupu k tvorbě. V současné době se připravuje na svůj velký výroční koncert ve Foru Karlín.
Když se ohlédneš zpět – jak se za těch dvacet let proměnil tvůj hudební jazyk i vnitřní kompas? Co tě ten vývoj naučil o sobě jako člověku a tvůrci?
Můj hudební jazyk dospěl stejně jako já. Z haranta, co vypisoval do sešitů svůj bohémskej život, se stal člověk, kterej se stáčí čím dál víc ke klidu a k cíli bejt spokojenej. Vnitřní kompas mi už neukazuje na scénu a její hru, ale na směr, kde jsem co nejvíc svůj. I kdyby to vedlo proti proudu. Jsem vděčnej za to, že mě živí hudba, kterou miluju. Udržuju plamen kreací a obklopuju se lidma, kterým pomáhám a který mě zároveň inspirujou.
Tvoje alba vždy odrážela konkrétní etapy života. Kdyby sis měl zpětně promítnout tracklist emocí od Haranta přes Boomerang po Nirvanu – co by každá z těch kapitol symbolizovala?
Harant je kluk z malýho města v kotlině snů, kterej chce dokázat, že na to má. Čistá energie, nespoutanost, drzost a hlad. Boomerang je dospělej svět – úspěch a s ním snaha mít stále nohy na zemi. Složitost vztahů a rozpor mezi tím, co člověk doopravdy chce. Nirvana je cesta k vnitřnímu klidu, i když zvenku to pořád vře. Je to fáze, kdy už si přiznáš, že chceš v hudbě jen plout a neohlížet se kolem.
Zůstat svůj, když svět tlačí k tomu být někým jiným. Co pro tebe znamená autenticita v rapu – a jak se jí daří držet v časech instantních trendů a algoritmů?
Pro mě je autenticita základ. Nikdy jsem nehrál na to, co je zrovna v kurzu. Jasně, sleduju scénu, baví mě nový věci, ale musí mi to přirozeně sedět do rukopisu. Lidi vycejtí, když děláš něco jen kvůli číslům. Já radši udělám track, co nebude virální, ale bude v něm můj specifickej otisk. Tím si udržuju směr i kredit. Není to o tom stát na místě – ale o tom nepřestat bejt sám sebou, i když všichni převlíkaj plášť a mění se okolí. Díky tomu nejsem sezónní interpret a moje tvorba je trvanlivá.
Velký koncert ve Foru Karlín přichází jako oslava i manifest. Co pro tebe tenhle moment znamená osobně i symbolicky? A proč právě teď?
Karlín je pro mě checkpoint. Důkaz toho, že když něčemu věříš dost dlouho, můžeš to dotáhnout daleko – a přitom zůstat svůj. Dvacet let je dobrej důvod ohlídnout se zpátky, zavzpomínat na ty, co byli u začátků, i na ty, co přišli později. A zároveň si říct: OK, tak co dál? Proto ten koncert. Chci tam přivést hosty, symboly a momenty, co jsou mojí neoddělitelnou součástí. Udělat z toho nejen show, ale i silnej příběh.
Tvoje estetika je promyšlená a jednotná, ať jde o klipy, merch nebo scénografii. Proč je pro tebe vizuální jazyk tak důležitý – a co se za ním skrývá?
Vizuál je pro mě zásadní. Vždycky mě přitahovalo umění a design. Prošel jsem uměleckýma školama a miluju tu estetiku věci, která je neoddělitelnou součástí každýho umělce, a já si na ní zakládám. Ať už přes fotky, grafiku nebo klipy, protože jsem studoval filmovku. Neumím a ani to nechci dělat polovičatě. Záleží mi na tom - je to pro mě identita, která vypovídá o vkusu interpreta.
Od sólového rappera po člověka, který zaštiťuje vlastní label i brand. Co pro tebe dnes znamená „Garand Brand“ – a kam se chceš jako značka i člověk posunout dál?
Garand Brand je splněnej sen. Už jako kluk na skejtu jsem chtěl mít vlastní značku, která bude nést můj rukopis a podpoří lidi, co mě baví. Dneska je to mnohem víc než brand – je to odraz mýho vkusu a směr pro všechny, kdo to cejtí podobně. Ať už jsou to fans, co nosí trika, nebo mladý tvůrci, kterým dávám prostor. Chci ten brand dál rozvíjet – od módy přes label až po film. A jako člověk? Chci tvořit, ale i předávat zkušenosti dál. Pomáhat novým hlasům a přitom si plnit vlastní sny – napsat knihu, natočit film, udělat výstavu. Hlavní je neztratit radost a nezkrotit v sobě to přerostlý dítě.
Text: Josef Šlaich Foto: Tomáš Thurzo
