Ivono, začneme od začátku, pamatujete si svůj úplně první ročník v Karlových Varech? Co vás tehdy zaskočilo, případně co ve vás utkvělo nejvíce?
Moje první Vary. Je mi šestnáct a přemlouvám tátu s bráchou, ať jedeme alespoň na den na festival. Píše se rok 1992 a v soutěži je španělský film Vysoké podpatky. Je to film nadějného španělského režiséra Pedra Almodovára. Asi to nebude film pro mého tříletého bráchu, tak jdu sama, ještěže tak.
S tátou vedle sebe zabořená do červených sedaček kina Thermal bych se na tenhle film o vypjatém vztahu mezi matkou a dcerou a jejich milostnými eskapádami nechtěla dívat. Scéna, kdy si herečka Victoria Abril odběhne od oběda s matkou a manželem zasexovat s transvestitou napodobující na stagi její matku ve mně zanechala několik nepublikovatelných otázek. Od tohoto ročníku jsem na festivalu nechyběla, vždy třeba jen na dva dny. Spala jsem v parku pod širákem, na základní škole, ve stanovém městečku, exoticky zařízených bytech pronajímajících se jen během festivalu, až dokonce před dvěma lety i v Puppu. Sice jen dvě noci, ale stálo to za to.
Benedikt Renč: Nejlepší fotky z Varů nevznikají na červeném koberci |
Co se na festivalu za ty roky proměnilo nejvíce, a co naopak zůstává pořád stejné?
Asi nejvíc vnímám návštěvníky a sponzorské akce. Určitě to souvisí s tím, že během mého prvního ročníku se kolem Thermalu pohybovalo pár filmových nadšenců s oplatkami a ani se nečekala fronta na lístky. Dneska si lístek divák objednává den dopředu. Festival přešel z analogu na digitál, dřív se čekala nekonečná fronta před pokladnami, dnes se musíte ráno včas probudit a poslat SMS.
Já ráda vzpomínám na původní Barování ve Varech, kdy herci zpívali a bavili se společně s fanoušky filmu. Nekonečné rozpravy o filmech v Bokovce, kdy se zuřivě debatovalo o obskurním mongolském filmu, o pastevci, který něco provedl a na hlavě měl čepici z vnitřností a díky slunečnímu svitu se mu zmenšovala a tlačila mu na mozek. Ta bolest musela být pekelná. Když jsem sledovala film Antikrist ve velkém sále uprostřed řady a kolem mě byl úplně napěchovaný sál. Nebo když se celý velký sál ironicky smál a tleskal u filmu Evoluce s Davidem Duchovnym. David totiž zrovna porazil velkou mimozemskou „prdel“ pomocí šampónu Head&Shoulders. Prostě bizarní.
Filmový festival ve Varech je pro vás většinou hlavě o práci. Jak vypadá váš den jako produkční? Co se děje za oponou, o čem návštěvníci nevědí?
Sprcha, snídaně, procházka k Puppu, cafe u Elephanta, Adam s Kamilem otevírají naše Esprit studio, řeší se přetékající tabulka, brainstorming s Benem, kdo a jak se ten den bude fotit. Připravujeme si lokace. Minulý rok našla super lokaci Terezka Zelenková v bývalém letním kině. Všichni v sobě prožíváme lehký adrenalin, zdali se vše stihne, poněvadž během festivalu všichni fungují v jiném pomalejším rytmu, ale zároveň platí, že vše jde zařídit.
Chcete prázdnou kolonádu, jde to, jen musíte vstávat a být tam v 6:00. No a možná tam potkáte DJ Mardošu, jak si to po kolonádě štráduje na hotel, poněvadž párty v Thermalu na bazénu skončila před 15 minutami. Ve Varech je všechno možné. Vymyslíte si, že chcete jít na letiště a půjde to. Že by měl Aleš Najbrt skočit ve smokingu do bazénu a zas to půjde. Že by se Jirka Procházka měl vyfotit s brigádníky z Puppu a zas se to stane.
Herec Stellan Skarsgard a Ivona Petružálková na festivalu v Karlových Varech, rok 2025
To zní až neuvěřitelně! Každopádně, existuje moment nebo projekce, na kterou nezapomenete? Něco, co vás zasáhlo i po letech v branži?
Ano, je rok 2006 nebo 2007 a koukám na řecký film Dogtooth, vůbec nechápu, co je to za film a za žánr a jaký úchyl ho natočil. Film o domě, kde se tři dospělé děti nikdy nedostaly za vysokou zeď, kterou je dům obehnán. Letadla jsou pro ně jen hračky na nebi. Žijí pod otcovým dohledem a diktátorskou vizí.
V kině bylo hrobové ticho, diváci se ošívali ze strany na stranu na sedačkách a po filmu se nikdo na sebe ani nepodíval. Film je dílem dnes oslavovaného Yorgose Lanthimose, ale já večer v Bokovce nebyla schopna popsat ani o čem to bylo. Manipulace ze strany otce byla děsivá až tyranská. Děti okolní svět objevovaly z VHS a ze setkání s jednou zaměstnankyní jejich otce v továrně. Tohle je asi největší podivnost, kterou jsem viděla.
Legendární tvář festivalu ve Varech. Připomeňte si, jak šel čas s Jiřím Bartoškou |
Karlovy Vary mají pověst festivalu s výjimečnou atmosférou. Čím to podle vás je?
Pro mě osobně jsou Vary o filmech. I když v posledních letech jich nevidím během festivalu tolik jako když jsem tam jezdila s kamarády na začátku. To jsem stíhala až čtyři filmy denně, dneska když stihnu dva za celý festival, tak je to hodně. Doháním to pak po Varech na projekcích Šary Vary. A co miluji nejvíc? Povídání si o filmech s lidmi, kteří filmy mají rádi, hledají v nich nějaké poselství nebo se jen chtějí dobře pobavit, odreagovat. A o tom by to mělo být, zamyslet se nad tématem a podívat se na něj novýma očima. Vary mě naučily, že každý pohled diváka je subjektivní a každý si z kina odnášíme trošku jiný prožitek.
Bartošová o KVIFFu: Nejlepší make-up je ten, kterého si nikdo nevšimne |
Co byste poradila někomu, kdo do Varů jede poprvé?
Hodně pít kafe nebo colu, co nejvíc kofeinu, aby toho co nejvíce stihl. Dobré filmy přes den, povídání u vína nebo piva o filmech, dobrou muziku a večírek s Mardošou, který může skončit i v šest ráno. Takže to kafe u snídaně budete definitivně potřebovat. A po Varech si naplánovat třídenní detox v lese, v tichu, bez lidí a bez small talků.
Už jste zmínila, že festival je i velké setkávání. Máte nějaké setkání ve Varech, které vám něco zásadního změnilo?
Za mě britská herečka Brenda Blenyth. Seděla na kachně na můstku u Embassy a já se musela vrátit a říct ji, že film Bílá vdova a Pýcha a předsudek jsou moje must have filmy. A minulý rok Stellan Stellan Skarsgård! Pokecali jsme si o filmu Prolomit vlny. Sice jeho starší flák, ale furt dost zásadní.
Herec Karel Dobrý a Ivona Petružálková na festivalu v Karlových Varech
A na závěr… Je něco, co byste festivalu do dalších let přála, nebo co byste sama ráda zažila?
Mám jen tři „malá“ přání. První je, aby přijel Kevin Costner, to je herec a režisér, který i když natočí Poštáka nebo Vodní svět, já mu to odpustím, poněvadž jeho Tanec s vlky a Pomsta jsou prostě moje ikony. On v Dokonalém světě je nejlepší!
A poněvadž jsem nestihla v roce 1994 Lea na festivalu: „Prosím Leo, přijeď ještě jednou. Bude zábava a tím, že jsi natočil letos film v Čechách a už znáš Karlštejn, tak prosím ukážu ti Vary“.
A vlastně pokud Connor Storrie bude mít festivalový film, což vypadá, že určitě bude. Možná si ho natočí i sám a rovnou ho hodí na YouTube. Karel Och by se s ním měl domluvit, ještě než to hodí na stream, aby ho přijel uvést na festival a klidně si může i obléct něco od YSL. Jinak Connor může přijet i mimo Vary, s tím bych si klidně pronajala velký sál v Thermalu pro soukromé promítání. A pokud bude chtít i ten popcorn a Colu mu k tomu seženu.
