Některé kapely se vrací. Oasis se vrací ve velkém
Když se Oasis v roce 2009 rozpadli, nikdo asi nečekal, že se za pár let budeme znovu zabývat tím, jestli spolu Liam a Noel vůbec dokážou stát na jednom pódiu. Jejich vztah se mezitím stal skoro stejně slavný jako jejich hudba. Po více než patnácti letech hádek, veřejných urážek a samostatných kariér ale přišel v roce 2024 moment, kterému se dlouho nechtělo věřit. Gallagherové oznámili reunion a v roce 2025 vyrazili na turné Oasis Live ‚25. Odehráli 41 koncertů na pěti kontinentech pro více než dva miliony fanoušků. A ukázalo se, že čekání nebylo jen sentimentální připomínkou pro lidi, kteří mají na poličce jejich stará CD.
Liam, Noel a 90. léta
Oasis vznikli v Manchesteru na začátku devadesátých let a rychle se stali jednou z tváří britpopu. Liam s parce, rukama za zády a tím svým permanentně otráveným výrazem; Noel s kytarou a větami, které se daly stejně dobře vytisknout na tričko jako citovat ve článku. Jejich styl byl jednoduchý, sebevědomý, autentický a dokonale britský.
Z rockové kapely filmová premiéra v Benátkách
Teď se jejich příběh dostává na plátno. Dokument Oasis: Don’t Look Back in Anger měl 5. září premiéru mimo soutěž na Benátském filmovém festivalu, kde Liam a Noel dorazili společně. Film sleduje jejich návrat na pódia, zákulisí turné i postupné smiřování po letech, kdy spolu prakticky nefungovali. Dokument dostal v Benátkách několikaminutový potlesk a bratři se následně vyhnuli tiskové konferenci. Nic, co by nás mělo překvapit. Prostě Gallagherové. Film navíc přichází v době, kdy se kolem Oasis znovu rozjíždí spekulace o turné. Kapela prostřednictvím sociálních sítí začala naznačovat další evropské koncerty, přestože žádné nové termíny zatím oficiálně nepotvrdila.
Proč nás pořád baví?
Možná proto, že Oasis nejsou uhlazený příběh o legendární kapele, která má svůj odkaz bezpečně uložený v muzeu. Jsou pořád trochu otravní, trochu směšní, pořád mají ego a pořád se kolem nich něco děje. A hlavně mají písničky, které přežily vlastní dobu. Wonderwall, Don’t Look Back in Anger, Live Forever nebo Champagne Supernova dnes znají i lidé, kteří byli v době jejich největší slávy maximálně ve školce. Jejich svět možná patří devadesátkám, ale jejich publikum rozhodně ne.
