Knižní veletrh ve Frankfurtu, rok 2024. Statisíce hostů, statisíce knih. Ovšem všechny jako by zajímala jedna jediná – rukopis Lázár, o jehož vydání nakonec svede lítý boj sedm německých nakladatelství. Sága mapující osud členů maďarské šlechtické rodiny od konce 19. století do povstání proti sovětské okupaci roku 1956 je o to větší senzací, že ji – inspirovaný vlastními předky – dokončil švýcarský student literatury a filmu Nelio Biedermann ještě před svými jednadvacátými narozeninami.
Ve chvíli, kdy se s rodem Lázárů na stranách románu setkáváme poprvé, už svá uherská panství spravují po celé generace. Velká změna je ale téměř na dohled, dny rakousko-uherské monarchie jsou sečteny. Ocitáme se v rodinném sídle, z oken máme výhled na hluboký, temný, mýty opředený les; uvnitř se poprvé nadechuje jedna z ústředních postav, chlapec, jenž dostane jméno Lajos von Lázár. Všem, kdo ho vidí, včetně jeho rodičů – hrubého barona Sándora i jeho nedůtklivé ženy Márii –, je jasné, že něco nesedí. Kůže dítěte je průsvitná, oči jasně modré. Jinými slovy: není podobný nikomu z rodiny, nikomu z předků, kteří shlížejí z obrazů na zdech zámku. Nikomu, až na jistého mladíka, co se před svou záhadnou smrtí staral o koně…
Často jsme jezdili do Maďarska a obráželi zámky na jihu země. Byly to zvláštní výpravy, vydávali jsme se na ně s cílem vidět, o co všechno jsme přišli.
Kniha Lázár, kterou autor Nelio Biedermann začal psát v pouhých šestnácti letech, byla už rok před německým vydáním prodaná pro překlady do více než dvaceti jazyků.
Milostný dopis literatuře
Není divu, že si autor rychle získal přízeň předních osobností, jako je třeba muzikantka Patti Smith. „Znamenité,“ zní její verdikt. A vlastně se nikdo nepodivuje ani tomu, že je jeho dílo srovnávané se ságou Buddenbrookovi: úpadek jedné rodiny, prvotinou Thomase Manna z roku 1901. Nelio Biedermann totiž kapitolu za kapitolou vykresluje rozpad rodiny způsobem, jaký vám nedovoluje knihu pustit. Sledujete, jak na jednotlivé postavy dopadají dějiny, ať už je to konec monarchie, obě světové války, nástup fašismu i komunismu, nebo celonárodní maďarské povstání, ale nechybí ani mezigenerační traumata, rodinná tajemství, násilí a šílenství.
Gotickou atmosféru umocňuje nejen prostředí, do něhož je děj prvních stran vsazený, ale také způsob vyprávění, v němž autor umě snoubí historická fakta s poezií či prvky magického realismu. „Průsvitné dítě pro mě představovalo dvě věci,“ vysvětluje pro Esprit. „Zaprvé mě osvobodilo od povinnosti vyprávět vše přesně tak, jak se to stalo – což samozřejmě beztak není možné –, protože dítě od samého začátku naznačuje, že čtenář vstupuje do trochu jiného světa; do světa, v němž je třeba i les živoucí, kde má literatura schopnost proměňovat lidi a kde se věci objevují a mizí bez vysvětlení. Zároveň jsem chtěl charakter dítěte vyjádřit i navenek, tedy jeho fyzickou podobou. Ve středověkých románech je to velmi častá metoda a já jsem ji chtěl do své knihy zahrnout také.“
Dílo je plné metafor, vezměte si jen zmíněný les. „Od počátku jsem ho vnímal jako jednu z postav,“ říká Nelio. „Obklopuje zámek a rodinu chrání před běsem rozjíždějícího se 20. století. Současně je pro ně ale hrozbou, protože pohlcuje lidi a už je nevrací zpět.“
Není také pochyb, že kniha je zároveň autorův milostný dopis adresovaný literatuře, vepsaný mezi řádky v podobě mnoha referencí: když v létě 1945 přijedou Sověti a požadují, aby rodina do hodiny opustila svoje sídlo, protože jim bylo s pozemky i jiným majetkem znárodněno, jedna z postav si zrovna čte u bazénu právě Thomase Manna.
„Život bez psa? Nein, ani náhodou!“ Daňa Horáková vypráví i o slavném knírači Václava Havla |
Jiná postava si zase vezme život způsobem nápadně připomínajícím sebevraždu Virginie Woolf, spisovatelky jakbysmet v knize nejednou zmiňované. „Byl to záměr,“ říká autor. „Bavilo mě literární odkazy vplétat do textu a později se k nim vracet. Také to byl skvělý způsob, jak román udržet pohromadě a propojit všechny postavy, příběhy i desetiletí.“ V neposlední řadě je to dobré vodítko pro čtenáře, kteří rádi nahlížejí za oponu a zajímá je, kdo Nelia coby spisovatele nejvíce ovlivnil. Klíčovou úlohu pro něj sehrál například Joseph Roth a jeho Radeckého pochod. „Pomohl mi vcítit se do světa a století, o němž jsem psal v úvodu knihy. Thomas Mann a jeho Buddenbrookovi mi zase posloužili jako průvodce při psaní rodinného příběhu přesahujícího desetiletí i generace. A důležitý byl i Marcel Proust, německý spisovatel E. T. A. Hoffmann nebo memoáry Carla Zuckmayera.“
Věřte, nevěřte
Třebaže je kniha fiktivní, silně čerpá ze skutečných událostí i příběhů autorových předků. Ze strany otce je totiž Nelio potomkem šlechtické rodiny, jejíž poslední generace sídlily v dnešním Maďarsku. Rodová linie sahá až k Michaelu Lazarovi Biedermannovi, který žil v letech 1796 až 1843. Narodil se do chudé rodiny z Prešpurku (dnes Bratislava) a později odešel do Vídně, kde se vypracoval od nuly: roku 1800 dostal od římského císaře Františka II. (coby král český a uherský vládl jako František I. – pozn. red.) povolení otevřít si klenotnictví, o tři desetiletí později už pracoval coby klenotník vídeňského dvora. V roce 1816 stál též u zrodu emisního ústavu Rakouského císařství, který se o desítky let později stal Rakouskou národní bankou… Pro případ, že by vás zajímalo, odkud bohatství rodiny pramení.
Otisknout do knihy rodinné příběhy se přímo vybízelo. „Babička je vyprávěla stále dokola, takže jsem začínal psát s pocitem, že o své rodině vím dost,“ vzpomíná spisovatel. „I když se nakonec ukázalo, že tomu tak není.“ Co víc, už jako dítě na popud otce navštěvoval místa, která jejich rodině kdysi patřila. „Často jsme jezdili do Maďarska a obráželi zámky na jihu země. Byly to vždy zvláštní výpravy, protože jsme se na ně vydávali s cílem vidět, o co všechno jsme přišli. Jeden ze zámků dnes slouží jako psychiatrická léčebna, což můj pocit podivnosti ještě umocňovalo.“ Na zdech instituce totiž stále visely obrazy Neliových šlechtických předků. Z loveckého zámečku, obklopeného hlubokým kaštanovým lesem, je zase hotel sloužící převážně loveckým výpravám. „A náš vůbec největší zámek je v troskách,“ dodává Nelio.
Velký návrat zlata a oceli. Proč jsou bi-color hodinky opět trendy |
V samém závěru knihy se dvěma ústředními postavami prcháme z Maďarska. Eva, jedna z nich, je přitom ve stejném věku jako Neliova babička, když se vydávala navzdory nebezpečí do neznáma za lepším životem. „I když Eva patří ke generaci mojí babičky, všechny postavy v knize jsou zcela smyšlené,“ trvá na svém spisovatel, ale přiznává, že často právě ty nejneuvěřitelnější a nejabsurdnější historky, jaké mu babička vyprávěla, se při rešerších ukázaly být pravdivé. „Například to, že moje prababička si na cesty vlakem vždy brala svoji osobní krávu, protože pila výhradně její mléko.“
Román začal Nelio Biedermann psát, když mu bylo šestnáct let, a dal vzniknout pěti verzím, než byl spokojený. Ve hře tak byly různé variace na realitu i různé závěry. „Vždy jsem ale chtěl román zakončit útěkem sourozenců z Maďarska. Chtěl jsem, aby příběh skončil s generací mých prarodičů, krátce po maďarském povstání v roce 1956. Zpočátku jsem si ale myslel, že budou stát u moře v dnešním Chorvatsku. Právě tam totiž moji prarodiče pobývali před odchodem do Švýcarska. Ve skutečnosti však nebyli v tehdejší Jugoslávii u moře, ale poblíž maďarských hranic s dnešním Chorvatskem.“
Zdá se příhodné, že se knize dostává tolika překladů zrovna v roce, kdy si Maďarsko připomíná kulaté výročí od povstání proti sovětské diktatuře a okupaci, ale také v roce nástupu Pétera Magyara na post premiéra, zdroji naděje pro odpůrce Viktora Orbána. Cítil autor při psaní potřebu připomenout čtenářům ve světle současného politického klimatu minulost? „Ano, to pro mě bylo velmi důležité. Dnes vidíme, jak snadné je přepisovat dějiny, zapomínat na minulost a tvářit se, že se všechny ty hrozné věci nikdy nestaly. Minulost není něco, co už nemá význam. Stále ovlivňuje náš každodenní život i politiku. Je zásadní dělat vše pro to, aby vzpomínky na ni zůstaly živé,“ myslí si Nelio.
Všechna sláva
Kniha Lázár loni v září vyšla v německém originále, držela se několik měsíců na německém seznamu bestsellerů a okamžitě strhla lavinu přívětivých hodnocení od laické i odborné veřejnosti. Lavinu, která jen zesílila s letošním anglickým překladem. Přední literární kritici na Lázára pějí tolik chvály, až to působí, jako by ti, kdo s ní šetří, tak dělali jen proto, aby se vymezili proti většině.
To, že má Biedermannův román našlápnuto stát se celosvětovým fenoménem, se dalo tušit poměrně s předstihem. „Už rok před německým vydáním byla kniha prodaná pro překlady do více než dvaceti jazyků. Já tomu ale příliš nevěřil a snažil jsem se chránit před možným zklamáním. Myslím, že jsem tomu skutečně uvěřil až ve chvíli, kdy vyšel první článek v jedněch z největších německých novin. Ani to mě ale nedokázalo připravit na úspěch v tolika dalších zemích,“ říká autor, po kterém je dnes taková poptávka ze strany médií, že jeho agenti musejí rozhovory silně regulovat, aby měl Nelio Biedermann vůbec prostor dál studovat a psát.
Za svoji téměř okamžitou popularitu bezesporu vděčí nejen svému literárnímu talentu, který může v očích mnohých ostře kontrastovat s jeho nízkým věkem, ale podle literárního redaktora německých novin Die Zeit, se kterým hovořily The New York Times, také tomu, že jsou rodinné ságy v Německu zkrátka velice populární. „Právě proto, že zde bylo tolik rodin z různých důvodů válkou rozvráceno nebo zkompromitováno,“ dodává Nelio. Lidé stále cítí, jak se na minulosti a osudech rodin podepsal nacismus i stalinismus. A není možné nevnímat ani paralelu mezi tím, čím vším jsme prošli, a nestabilitou dnešní doby.
Ne každý sice pochází ze šlechtické rodiny, ale mnozí – obzvlášť v Evropě – se dovedou vcítit do toho, co rodina Lázárů zažívá. Velké historické události poznamenaly v evropských zemích doslova celou společnost. Bylo autorovým záměrem napsat takový román, který by byl široce srozumitelný a s jehož postavami by se dokázalo ztotožnit co nejvíce čtenářů? „Ne, vůbec ne, naopak jsem chtěl, aby byl příběh co nejvíce osobní, plný historek a drobností, které patřily pouze mé rodině,“ odpovídá. „Jenže právě ty nejintimnější příběhy bývají často těmi, s nimiž se ostatní dokážou nejlépe ztotožnit, protože podobnosti mezi rodinami a historickými zkušenostmi se skrývají právě v detailech.“
Ralph Lauren ovládl US Open. A možná budete chtít jeho merch |
O filmovou adaptaci románu už projevil zájem německý filmový režisér Tom Tykwer, podepsaný například pod kultovním snímkem Lola běží o život z roku 1998, dále filmy Parfém: příběh vraha (2006) a Atlas mraků (2012) anebo superúspěšným seriálem Babylon Berlín (2017). Pro Nelia coby studenta kinematografie to musí mít zvláštní význam. Přesto se rozhodl, že bude nejlepší do vzniku filmu vůbec nezasahovat. „Velmi mě to zajímá, ale momentálně na to nemám čas a chci se soustředit hlavně na psaní literatury,“ říká kategoricky. „Producenti i režisér mají moji důvěru a jsem nesmírně zvědavý, jak knihu převedou na plátno.“
Napadá ho dějová linka nebo třeba jen scéna, kterou by na filmovém plátně viděl obzvlášť rád? Něco, co by si přál, aby filmaři nevynechali? „Hm, to je těžká otázka,“ zamýšlí se. „Nemám vyloženě oblíbenou dějovou linku. Mám ale oblíbenou postavu – Imreho, strýce, který se zblázní. Takže doufám, že bude mít ve filmu důležitou roli.“
