Co dělají jinak?
Když sledujete Wimbledon, snadno podlehnete dojmu, že všechno stojí na talentu. Jeden bekhend, jeden servis, pár centimetrů od lajny. Jenže za každou výměnou, která na kurtu vypadá téměř samozřejmě, jsou tisíce hodin práce mimo něj. A právě tam se často rozhoduje o tom, kdo zvedne nad hlavu trofej.
Zajímavé je, že většina nejlepších hráčů netráví celé dny jen odpalováním míčků. Čím dál větší část přípravy tvoří síla, mobilita, koordinace a regenerace. Přesně ty věci, které se hodí i člověku, který si jde třikrát týdně zacvičit nebo si o víkendu zahraje tenis s kamarády.
Carlos Alcaraz
Když se řekne Carlos Alcaraz, většině lidí se vybaví neuvěřitelná rychlost. Jen málokdo ale ví, že část své práce odvádí na úplně obyčejném písku.
Boční pohyby na nestabilním povrchu nutí zapojit svaly, které v klasické posilovně často zůstávají stranou. Zároveň posilují kotníky, lýtka i holeně a zlepšují schopnost měnit směr během zlomku sekundy. Právě proto podobné tréninky využívá stále více profesionálních sportovců.
Jannik Sinner
Ještě před několika lety se o Janniku Sinnerovi říkalo, že mu proti největším soupeřům chybí fyzická dominance. Dnes už to neplatí.
Velkou část přípravy tvoří rotační cviky s landmine osou, které rozvíjejí sílu středu těla a přenos energie. A právě rotace rozhoduje téměř o všem. O forhendu, servisu i schopnosti generovat sílu bez zbytečného přetěžování ramen nebo zad.
Možná i proto dnes Sinner působí na kurtu mnohem silněji než před dvěma nebo třemi sezonami.
Novak Djoković
Kdyby měl Novak Djoković vybrat jednu věc, která prodloužila jeho kariéru, pravděpodobně by to nebyla činka.
Dlouhodobě mluví o regeneraci, kvalitním spánku, dechových technikách, meditaci nebo vizualizaci. Už před lety upravil jídelníček – omezuje průmyslově zpracované potraviny a hledá způsoby, jak udržet tělo výkonné i po třicítce. V minulosti dokonce využíval hyperbarickou komoru během grandslamových turnajů.
Ve světě, kde se často řeší jen intenzita tréninku, připomíná jednu jednoduchou věc. Výkonnost neroste během cvičení, roste ve chvíli, kdy tělo dostane prostor se zotavit.
Ben Shelton a Frances Tiafoe
Klasické dřepy a bench press už dávno nestačí. Ben Shelton staví svůj servis na jednostranných cvicích, výpadech, step-upech nebo bulharských dřepech. Důležité není jen zvednout váhu, ale odrazit se co nejrychleji vzhůru. Frances Tiafoe zase zařazuje takzvané overcoming isometrics, tedy izometrické cviky proti nepohyblivému odporu, které pomáhají budovat maximální sílu a zároveň šetří klouby.
Je to dobrá připomínka, že moderní fitness už není jen o svalech. Čím dál víc jde o to, jak efektivně se dokážete hýbat.
Největší lekce z Wimbledonu? Nejde jen o tenis
Na profesionálních tenistech je fascinující ještě jedna věc. Jejich trénink není zaměřený na to, aby dobře vypadali na fotce z posilovny. Soustředí se na to, aby se dokázali hýbat co nejlépe i během několikahodinového zápasu.
Možná právě proto se tenis pravidelně objevuje mezi sporty s největším přínosem pro dlouhodobé zdraví. Dánská studie publikovaná v Mayo Clinic Proceedings například zjistila, že lidé, kteří pravidelně hrají tenis, se dožívají v průměru téměř o deset let více než lidé se sedavým způsobem života. Odborníci to přisuzují kombinaci intenzivního pohybu, koordinace, práce celého těla i sociální interakce.
