Neuvěřitelná sportovkyně Ester Ledecká loni ukázala, co v ní opravdu je, ale léta tvrdé dřiny se zúročila již před pár lety, kdy se z ní stal (nejen) sportovní fenomén. Navždy se zapsala do historie, když v roce 2018 jako první sportovkyně vůbec dokázala zvítězit ve dvou sportech na jediné olympiádě, a to v jihokorejském Pchjongčchangu. Zlato získala ve snowboardingu v obřím slalomu a na lyžích v Super-G.
S Ester Ledeckou mluvím přes Zoom v létě, které česká sportovkyně tráví na kondičním kempu v Řecku. Je to živel. Veselá, bezprostřední, usměvavá, sebevědomá. A i na dálku z ní vyzařuje pozitivní energie člověka, který toho v životě hodně dokázal, ale chce jít ještě dál. A také si moc dobře uvědomuje, že její úspěchy v alpském lyžování a snowboardingu nepřicházejí jen díky jejímu talentu a neuvěřitelně tvrdé dřině, ale i díky rodinnému zázemí, týmům a sponzorům, kterých má Ester pěknou řadu.
Ovšem jen za hodinky jediného z nich by sběratelé byli schopni nazout si lyžařské boty, nacvaknout lyže a pustit se dolů ze strmého svahu, z nějž většinu smrtelníků jímá závrať. Kdyby přežili bez zranění (což je otázka), mohli by si připnout na zápěstí hodinky značky Richard Mille. Značky, která je v současné době jednou z nejlepších na světě a rozhodně nejvíc cool. Její hodinky ovšem může mít málokdo. Nezávislá manufaktura jich totiž vyrobí jen pár tisíc ročně a velice pečlivě si vybírá, komu je prodá.
Ester, která se v současné době plně věnuje přípravě na prosincové závody, se stala dokonce jednou z pěti světových sportovkyň, jež nosí a testují první dámský model značky Richard Mille RM 07-04 Automatic Winding Sport. Lehounká pouzdra hodinek jsou vyrobena z patentovaných materiálů na bázi křemíkových, nebo karbonových vláken.
Na ruce tak model s kompaktním automatickým skeletovaným kalibrem a rezervou chodu 50 hodin nosí kromě Ester už jen belgická atletka Nafi Thiam, ukrajinská skokanka do výšky Julija Levčenko, americká golfistka českého původu Nelly Korda a americká automobilová závodnice Aurora Straus.
Sako a kalhoty, oboje Michael Kovacik; hodinky, Richard Mille
Přezdívá se vám sněhová královna. Jako první sportovkyně v historii jste v roce 2018 na olympiádě získala zlatou medaili ze Super-G i z obřího slalomu ve snowboardingu. Váš dědeček je Jan Klapáč, výborný český hokejista, který získal sedm medailí ze světových šampionátů. Vaše maminka Zuzana zase byla krasobruslařkou. Věříte na genetiku? Že se ve vás geny vašich předků nějak propojily?
To nevím, rozhodně mám ale podobný somatotyp jako můj děda. Když stojím vedle něj, vždycky slyším, že mám postavu jako on. Je to možná srandovní, když má holka postavu jako hokejista, ale pro mě je to obrovský kompliment, protože můj děda byl opravdu výjimečný sportovec. Vždycky jsem k němu vzhlížela, myslím, že po něm mám i tu svou pověstnou zabejčenost. Věřím ale, že mám i spoustu skvělých vlastností maminky a Janka (jejím otcem je slavný muzikant, hudební skladatel a producent Janek Ledecký – pozn. red.). Na druhou stranu bych řekla, že nejde jenom o genetiku, ale i o to, jak mě a mého bráchu Jonáše rodiče vychovávali, jak se o nás starali, jak nám šli celý život příkladem, jak se nás snažili vzdělávat a dávali nám neuvěřitelnou pestrost žití. Mně vždycky přišlo úplně normální bojovat. Mít silnou vůli. Vzdělávat se. Dodržovat kodex fair play. Pracovat na sobě. Bez těchto vlastností uspět nemůžete, nejen ve sportu.
Četla jsem, že už ve čtrnácti letech jste se rozhodla, že budete dělat profesionálně dva sporty – lyžování i snowboarding –, a nic vás nezastavilo, i když vás od toho mnozí, až na rodinu, odrazovali.
Počkejte, to já jsem se rozhodla daleko, ale daleko dřív. Už v pěti letech jsem si řekla, že v obou těch sportech vyhraju olympiádu. A mám ještě spoustu dalších snů, které bych si chtěla splnit.
A chcete je říct?
Nechci, to snad uvidíte.
Když se snažím přijít na to, jak je možné, že jste tak úspěšná, zeptám se ještě na vaše další vlastnosti. Když jste mluvila o tvrdohlavosti a maximální podpoře rodiny, zmínila jste, že jste spoustu hezkého podědila i po mamince. Co jste tím myslela?
Přála bych si po ní podědit smysl pro humor. A pak schopnost všechno okamžitě analyzovat a řešit. A vyřešit. A brát zodpovědnost za svoje činy. Věřím, že to jednou předám i svým dětem – chtěla bych na ně mít stejně úžasný vliv, jako měla moje maminka na mě. Říkala mi, že jsme prý s Jonášem vůbec nezlobili, ale já vím, že nebyl důvod. Vyrostli z nás snad slušní lidé a já věřím, že to je především díky tomu, že to maminka a Janek dělali moc dobře. Měli jsme fakt štěstí na rodiče.
S vaším sportovním úspěchem souvisí i ohromný úspěch ve světě hodinářství. Po olympiádě v Pchjongčchangu jste se totiž jako jediná Češka stala ambasadorkou – značka používá slovo přítel nebo partner – jedné z nejlepších hodinářských značek světa Richard Mille. Značka vyrobí jen něco přes 5000 hodinek ročně, dlouho se na ně čeká, takže mít je vůbec na ruce je nejenže něco výjimečného, ale vy coby přítelkyně značky stojíte po boku takových jmen, jako je tenista Rafael Nadal, závodník F1 Alain Prost nebo golfistky Jessica a Nelly Kordovy. Vzpomenete si, jak to vlastně celé začalo?
Bylo to docela zajímavé. Vůbec jsem nevěděla, že nějaký Richard Mille existuje. Hodinky mě nezajímaly, vnímala jsem je jen jako součást módy. Když jsem od RM dostala nabídku ke spolupráci, říkala jsem si: To je vlastně fajn, hodinky, proč ne? Až postupně jsem se dozvídala fascinující historii celé rodiny Richard Mille. Měla jsem šanci se s nimi osobně potkat (nezávislou manufakturu založil v roce 2001 tehdy padesátiletý Richard Mille a jeho dobrý přítel Dominique Guenat – pozn. red.). Seznámila jsem se s Amandou Mille, dcerou Richarda (Amanda Mille má ve značce na starosti právě její partnerství se členy „Richard Mille Family“ – pozn. red.), a také jejím bratrem Alexanderem, ředitelem značky. Ale poznala jsem i zaměstnance a obchodní partnery Richard Mille z celého světa, je to naprosto úžasná parta.
Jak k tomu došlo?
Dostala jsem pozvání na akci, kterou pořádá RM. Jezdíme společně třeba lyžovat nebo vloni v létě nás Richard Mille Family pozvala do Barcelony. Všichni, kdo mohli přijet, prostě dorazili. Je to vždycky nádherně připravená akce, vlastně bych řekla, že to je pro nás všechny taková pětidenní dovolená, na které se cítíme jako jedna rodina – nikdo tam po nás nic nechce, žádné mediální povinnosti, prostě se scházíme proto, abychom se viděli, vzájemně se víc poznali. Potkala jsem se s Charlesem Leclercem (od roku 2019 je jezdcem F1 za stáj Scuderia Ferrari – pozn. red.), golfistou Bubbou Watsonem nebo úžasným cyklistou Markem Cavendishem, vítězem Tour de France. Je tam pokaždé spousta skvělých lidí a jmen, které jsem do té doby znala jenom z televize, přišlo mi, že jsou prostě z jiného vesmíru, a najednou jsem tam s nimi i já!
Také jsem tam měla možnost seznámit se s freediverem Arnaudem Jeraldem. Je to úžasný týpek, Francouz, potopil se bez kyslíku do hloubky 126 metrů, to si vůbec neumím představit, a dokonce tam pro nás udělal „kurz“ freedivingu. Dostal od Richard Mille potápky, které musejí ten tlak vody v hloubce vydržet.
Plavky, GymBeam; parka, Polo Ralph Lauren, prodává More Than Fashion; boty, Zadig & Voltaire; hodinky Richard Mille
A co říkáte na hodinky?
Působí na mě jako neuvěřitelně krásný šperk. Když jsem je viděla poprvé, vůbec jsem nemohla věřit, jak jsou do detailu propracované, protože skrz sklíčko můžete vidět celý mechanismus strojku, včetně ozubených koleček – nic takového jsem předtím neviděla. A zároveň Richard Mille dělá hodinky tak, aby byly sportovcům co nejpohodlnější.
První dámskou sportovní řadu RM 07-04 Automatic Winding Sport značka uvedla až v únoru 2023. Ale vy jste se přece stala jednou z ambasadorek už mnohem dříve.
Je to pro mě velká prestiž. Víte co, když jsem se seznámila s Amandou Mille, bylo to, jako bych se potkala se svou nejlepší kamarádkou. Protože když máte první jednání se sponzorem, oťukáváte se, je to na takové formální bázi, kdežto s nimi jsem měla opravdu pocit, že jsme rodina. Neskutečný od začátku do konce. Mám s Amandou spoustu skvělých zážitků, což je pro mě nejvíc. Samozřejmě je to sponzor, dávají mi peníze, které potřebuju, ale jsou skvělí a já jsem hrozně pyšná, že s nimi můžu takhle fungovat.
Vaše hodinky mají zelený pásek. Mohla jste si barvu vybrat?
Bylo to tak, že předchozí hodinky jsem vlastně dědila – napřed jsem měla jedny titanové, pak jsem dostala verzi RM 67-02. A ty byly zelené. Původně je měl sprinter Wayde van Niekerk. Je to pánský model, protože v té době právě Richard Mille ještě nedělal dámské hodinky. Když přemýšleli, že vyrobí holčičí hodinky, vyšla na mě zelená barva. A myslím si, že je to dobrá barva, ráda jezdím „v zelených číslech“, ta jsou pro lyžaře a snowboardisty vždycky vítězná.
Tenistu Rafaela Nadala jsme si bez hodinek Richard Mille, na jejichž vývoji se podílel, nedokázali na kurtu představit. Co vy, nosíte je při závodech pod kombinézou?
Jsou strašně pohodlné a lehounké (i s řemínkem váží pouhých 36 gramů – pozn. red.), což je zákeřné, proto se pořád dívám, jestli je vůbec mám na ruce, ale samozřejmě tam vždycky jsou. I při lyžování je mám pod kombinézou. Bála jsem se, že bych je mohla rozbít třeba o bránu, když o ni zavadím rukou, ale Alex mi říkal, že se s nimi nemůže nic stát. Jsou vyrobené tak, že musejí vydržet strašlivý věci, vážně. Takže kdybych je při sportu rozbila, byli by v Richard Mille v pohodě, naopak by to brali tak, že je musejí ještě vylepšit. Když je vyvíjeli, ptali se mě, co potřebuju – mluvila jsem o chráničích, které mám pod kombinézou, proto je udělali o něco užší, nesmějí být ani moc vysoké.
Mají podle vás hodinářství a sport něco společného? Většina přátel značky Richard Mille, kromě třeba herce Johna Malkoviche, jsou sportovci.
Vzhledem k tomu, že většina sportovních disciplín se měří na čas, tak už jen tohle je společné. A pak za sportem i hodinkami je strašně moc práce.
Přijde mi, že toho o značce Richard Mille víte opravdu hodně.
No za ta léta jsem se dost vyptala, ale mám to tak s každým svým obchodním partnerem, zajímá mě background a také to, jestli propojení se značkou Ester Ledecká, kterou jsem vybudovala, dává smysl. Snažím se, abych spojovala své jméno s firmami, se kterými se dokážu ztotožnit, musí mě bavit, co dělají a co mají za sebou. Můj dlouholetý sponzor je třeba Robe, což na první dobrou moc smysl nedává, protože dělají osvětlení na velkých koncertech, třeba pro Lennyho Kravitze nebo Robbieho Williamse, ale jsou to Češi, kteří vybudovali světovou firmu vlastně z ničeho a jejich příběh mi přijde úplně fantastický a hrozně si našeho partnerství vážím.
Když máte možnost se díky značce Richard Mille seznámit s tolika sportovci z různých oborů, je nějaký sport, který vás opravdu zaujal?
S Arnaudem, tím freediverem, jsem si vyzkoušela freediving v bazénu, ale na amatérském levelu – vydržela jsem pod vodou asi tři minuty, což není špatné, ale není to nic světoborného. S šermířem Milesem Chamleym-Watsonem jsme se domlouvali, že by mě naučil pár výpadů. A v Courchevelu při setkání na sněhu „s rodinou“ Richard Mille mě biatlonista Johannes Thingnes Bø učil střílet. Chtěla bych si sednout do formule 1. Byla jsem ve stáji Red Bull během Velké ceny Monaka – a to je teda adrenalin.
Myslíte si, že máte ještě talent na nějaké jiné sporty než lyžování a snowboarding?
Docela mi jdou sporty, kde se člověk klouže, jako je windsurfing, wakeboarding nebo vodní lyžování, pro to asi cit mám. Ale kdybyste mě viděla běhat, zděsíte se. Když jsem byla malá, zamilovala jsem se do všeho, co jsem zrovna zkusila, třeba do beachvolejbalu. Já byla vždycky to nejméně talentované dítě z jakékoliv skupiny, kde jsem se vyskytla. Ale mám tu výhodu, že jsem strašně soutěživý člověk, prostě chci být dobrá a nakonec se to naučím, i když mi to trvá dýl než ostatním.
To se týkalo i lyžování a snowboardingu?
Jo, bylo tam spousta dětí, které měly daleko větší talent než já. Ale já jsem se chtěla hrozně zlepšovat. A jak jsem tvrdohlavá, tak prostě všechno zkouším tak dlouho, dokud mi to nejde. Takhle jsem se naučila třeba žonglovat nebo chodit po rukou. Můj brácha skvěle žongloval během jednoho odpoledne. Jestli má někdo talent na sporty, tak je to Jonáš, myslím si dokonce, že je to nějaký reinkarnovaný profesionální žonglér.
Ale já se ráda učím nové věci a nestydím se, když selhávám, když mi to nejde. Doufám, že si tuhle vlastnost udržím do pokročilého věku, protože to je prostě krásný pocit, když se člověk naučí něco nového – a proto to dělám. Samozřejmě se to netýká lyžování a snowboardingu, tam prostě musím být úplně nejlepší.
Je to vaše profese. Navíc musíte uživit dva týmy.
To je pravda. Musím vydělat na platy trenérům, fyzioterapeutům a servismanům, na jejich dopravu, ubytování, jídlo, zajistit jim oblečení i permice na kopec, zkrátka úplně všechno. Takže musím být nejlepší, protože jenom tak si na tohle všechno vydělám.
Nahoře: Triko, COS; podprsenka, Zara; punčochy, Calzedonia; kalhotky, Intimissimi; hodinky Richard Mille. Dole vlevo: Kalhotky, Intimissimi; bikiny, Bogner; džíny, Levi’s., a poslední foto: Šortky, Mango; bikiny, Zara; boty, Balmain
Partnerů máte hodně, ale já osobně vždycky vidím na vaší helmě nebo čepici Red Bull. S ním si vás spojuji snad nejvíc, samozřejmě kromě lyžařského vybavení…
To bylo osudové setkání. Já jsem vlastně nevěděla, jestli se dokážu s Red Bullem ztotožnit. S Red Bullem jako značkou jsem se totiž seznámila na českých snowboardových závodech, když jsem jezdila slope style závody, na U-rampě a boardercross. Pro mě to tehdy byla freestylová značka, takový cool machistický pití, plechovky lítaly vzduchem, hlasitá muzika, extrovertní lidi, takže mi připadalo, že tohle není nic pro mě. Jenže pak jsem se potkala s Robertem Trenkwalderem, který mě oslovil ke spolupráci, a změnil se mi život. (Ester Ledecká začala se značkou Red Bull spolupracovat v lednu 2019; Robert Trenkwalder je šéf speciálních sportovních projektů Red Bull – pozn. red.) Robert, který byl sám výborný lyžař a především trenér, mi vysvětlil, jak v Rakousku jeho Red Bull stáj funguje. A já pochopila, že mu jde přesně o to, o co jde mně, to znamená o profesionální přístup. Viděla jsem, jaké mají jeho sportovci zázemí, nejen sportovní a materiální, ale i zdravotní, a především mi vysvětlil, na jakých lidských principech funguje jeho lyžařská Red Bull „rodina“, což byl tehdy Marcel Hirscher, Henrik Kristoffersen, Aksel Lund Svindal, Alexis Pinturault a Lindsey Vonn – a já jsem samozřejmě zatoužila být její součástí. Spolupráci jsem přijala a jsem Robertovi neskutečně vděčná za křídla, která mi Red Bull dává. Teď před odjezdem na kondiční soustředění jsem byla zrovna na testech, abych věděla, na čem můžu ještě zapracovat.
Jak to probíhá?
Prostě mě tam tři dny testují na různých přístrojích. Nejde ale jen o trénink, ale i o odpočinek. Když mám závody a je složitá logistika s přesunem, přistaví mi soukromé letadlo nebo vrtulník, abych si stačila odpočinout a nemusela cestovat dlouho autem. Přece jenom dělám dva sporty, takže je to daleko náročnější, než kdybych „jen“ lyžovala. Všichni v Red Bullu vědí, že cestování špatně snáším, a jak se bohužel ukázalo na testech, je to i to nejhorší pro moje tělo. Takže ta jejich pomoc je obrovská. Když je potřeba, zajistí mi sjezdovku. A upřímně, kdo umí zavřít a urolbovat sjezdovku, připravit skoky a zasíťovat trať jen pro mě, abych na ní mohla sama trénovat? Red Bull mi taky pomáhá hledat trenéry a otevírá mi dveře k možnostem, které bych neměla, kdybych byla jen s českým týmem.
To určitě ne.
Jsem moc šťastná, že jsem se takhle trhla. I když je můj tým relativně malý, můžeme dobře fungovat. Samozřejmě kdybych byla součástí třeba italského týmu, který je obrovský, bylo by to něco jiného. Holky tam vůbec neřeší finance na sezonu, nemusejí si hledat a platit trenéry, fyzioterapeuty, servismany, nemají sponzorské povinnosti, protože jim všechno zajišťuje a platí jejich svaz a ony mají čas věnovat se jen sobě. Ten jejich tým je veliký, což je vidět už jen na tom, že mohou na trénincích bez problémů pokrýt celou trať kamerami. Ale já mám zase svou svobodu a ta je pro mě cenná.
Vy jste ale spolu se svou maminkou a manažerkou Erikou Alchusovou založila i vlastní sportovní agenturu All STR Team. Jak vlastně funguje?
Já jsem vystudovala vysokou školu, marketing, abych to znala ze všech stran. Byla jsem pár let u Sportinvestu, ale myslím, že jejich potenciál se vyčerpal. Měla jsem pocit, že my to dokážeme dělat líp a že bych si chtěla vyzkoušet mít sportovní agenturu v době, kdy ještě sama sport dělám. Přemluvila jsem Eriku, která předtím dělala showbyznys, ale vím o ní, že je úžasná produkční, protože mi se vším už řadu let pomáhala. A také jsem tam chtěla mít svou maminku, protože to je člověk, kterého kdybych při sobě neměla, tak bych dokázala maximálně polovinu z toho, co jsem dokázala. Jestli jste viděla Suits na Netflixu, tak ona je ta nekompromisní asistentka Donna, která dokáže zařídit v podstatě cokoliv. Maminka je takový head coach – koordinuje moje týmy, aby vše fungovalo dohromady.
Zatím jste ale v agentuře jediná sportovkyně…
Máme několik sportovců v hledáčku, ale teď jedeme v módu zkušebního období, kolik toho vůbec Erika zvládne. Se mnou je strašně moc práce, ale chtěli bychom fungovat jako plnohodnotná agentura, jako takový malý Red Bull, dělat pro sportovce maximum, aby si mohli plnit své sny.
A třeba by to mohla být vaše nová profese?
Zatím sbírám zkušenosti z druhé strany, ale moje výhoda bude, že se dokážu vžít do pocitů sportovců, že vím, kdy je potřeba plnit sponzorské povinnosti – a kdy je naopak potřeba, aby agentura sportovce chránila a držela od něj dál všechen mediální a sponzorský tlak. Sponzoři chtějí, aby sportovec podával co nejlepší výkony, proto nesmějí zasahovat do jeho přípravy. Ale když se sponzorské aktivity dobře naplánují, je to radost. I mě to pak baví a třeba tenhle rozhovor a focení pro Esprit dělám s chutí.
